My bitch /15+/

6 část- Pan hodný

Ahojté, moc děkuji za 1K přečtení. Vůbec jsem to nečekala.. ale když jsem se podívala na voltes bylo mi to líto. Že tolik lidí vidělo můj příběh a max 11 jich dalo voltes.. Takže bych moc prosila aby každý kdo tento příběh čte tak aby jste dali aspoň u tady toho dílu voletes aby jsem věděla kolik vás to čte a jestli to má smysl psát. Jinak plánuju Vánoční speciál, kde by se skoro všechny postavy z mých povídek setkali.. tak kdyby vás to zajímalo, tak dejte určitě koment..:) I love you, Roussali <3

,,Kurva můžeš mi říct jak jsi to mohl dopustit?"... 

,,Děláš si ze mě prdel?! Že za to nemůžeš? To ty jsi ji tam poslal" 

,,Že to nic není? Když jsem tam došel byla cela domlácená a od krve" 

,,Jak příště?! Žádné příště nebude! Už ti ji tam nikdy nepustím!"

,,Ne zapomeň na to! Ty prachy ti pošlu! Nazdar!" 

Pomalu jsem se probouzela a slyšela jsem naštvaný hlas z vedlejší místnosti. Bolelo mě celé tělo.. Cítila jsem, že mám opuchlou tvář a nemůžu hýbat s rukou. Cože? Já ji mám v ortéze?! Teprve teď jsem si všimla, že ji mam. Sedla jsem si.. ,,Au.." kňukla jsem potichu.. Celé břicho jsem měla jako po přejetí tankem. ,,Bolí to moc?" ani jsem si nevšimla, že stojí ve dveřích. Zakroutila jsem hlavou, i když mě to hodně bolelo. Nepotřebuju lítost! Natož od něj. Došel ke mně a sedl si na postel. Rukou mě pohladil po tváři. ,,Je mi to líto.." špitl.. a už je to tady..! ,,Kdyby jsem to věděl, nikdy bych tě tam neposlal. Už se ti nic nestane" Usmál se.. Dokonalý herec.. ! Ale mě nepřelstí, pořad jsem mu neodpustila to co udělal. ,,Jsem v pohodě" trhla jsem hlavou, tak aby dal ruku pryč. ,,No nic, jdu pracovat" povzdychl si. ,,Měla by ses ještě prospat, když tak jsem vedle" Usmál se a odešel. 

Opravdu bych se měla ještě prospat.. oči mi padaly.. Lehla jsem si a během minuty jsem byla tuhá. 

Rozlepila jsem oči a všude byla tma, až na jemný paprsek světla vycházející z chodby, který pronikl škvírkou mezi dveřmi a podlahou. Pomalu sem se posadila a spustila nohy z postele. Snažila jsem se postavit, ale nohy mě zradili a já spadla zpět na postel. Tak ještě jednou.. na druhý pokus se mi to povedlo a pomalu jsem se blížila ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela ale i tak bylo moc světla najednou. Po chvíli jsem si na světlo zvykla. 

Ale zjistila jsem, že nejsme v domě ve kterém jsem byli minule. Vyšla jsem na chodbu, která byla celkem prostorná. Kousek ode mně, byli otevřené dveře a bylo slyšet ťukání prstů na klávesnici. To bude nejspíš  jeho pracovna. Pomalu jsem se tam došoupala, nebylo mi ještě zrovna nejlíp. Když jsem došla do dveří, tak jsem zjistila, že opravdu je to jeho pracovna. Ale byla neuvěřitelně veliká a moderně zařízená. Stůl stal před prosklenou zdí a kolem bylo jen pár knihoven a před stolem sedačka s dvěma křesly a malým stolem. Rozzářil se mu úsměv i oči, jakmile mě viděl stát ve dveřích. ,,Už jsi vzhůru?" postavil se a pomalým krokem došel ke mně. ,,Doktor říkal, že by jsi měla odpočívat" pohladil mě po tváři a pořád se nepřestával usmívat. ,,Doktor? My.. teda já byla v nemocnici?" nechápala jsem. ,,Ne.." uchechtl se. ,,Mám soukromého doktora, byl se na tebe podívat než jsme odletěli tady" dodal. ,,Tady? Odletěli? cože?" nechápala jsem to ještě víc. ,,Víš co? Ty si teď půjdeš lehnout a já ti donesu něco na jídlo a pak ti všechno řeknu, souhlasíš?" Nadzvedl obočí, nejspíš nečeká ani zápornou odpověď. ,,Fajn" neměla jsem sílu ani odporovat. ,,Skvělé" rozzářili se mu znova oči. Vzal do mě do náručí a odnesl do ložnice. Položil do postele a přikryl mě. ,,Hned jsem zpět" políbil mě na čelo a odešel.

Co to k sakru mělo znamenat? Teď si hraje jako na hodného.?! Nebo možná opravdu takový je.. NE! Carly, zapomeň na tuhle možnost! Nesmíš zapomenout, že z šelmy nikdy neuděláš štěně! Špatnými se nerodíme, špatnými se stáváme během našeho života. Nevím co to u něj způsobilo ale muselo to být něco špatného. Vlastně to radši ani nechci vědět. 

,,Jsem tu" vytrhl mě z mých myšlenek. Donesl tác na kterých byli lazáně, nejspíš tvarohový koláč a sklenka s džusem. ,,Doufám, že jíš lazáně.. Alex neumí zrovna 2x dobře vařit. Některé jídla ano, ale jen pár" zasmál se, ale já to vůbec nevnímala. Měla jsem takový hlad, že jsem se do toho pustila okamžitě. Pak mi to došlo.. nechápavě jsem se na něj podívala. Nejspíš věděl proč.. ,,No.. Alex je můj syn" zhluboka vydechl. Cože? Syn?! Prokristovy rány! Syn? Jako vážně on má syna?! Tak tady končí legrace. O tomhle se nežertuje. Nejspíš moje zaskočení zaregistroval. ,,Nemohl jsem ti to říct dřív, ale je to tady.. Původně jsi měla být dárek pro něj" usmál se. Cože?! To jako vážně?! Já? A dárek?! Ne, ne ne.. Prosím někdo, štípněte mě ,někdo prosím, ať se co nejrychleji probudím z téhle noční můry. To není snad pravda. 

Zírala jsem tam na něj s otevřenou pusou. Neměla jsem slov. ,,No tak jez, než ti to vystydne.." pobídl mě, ale já jsem neměla sebemenší chuť na jídlo. Představa toho, že se mnou chtěl zacházet jako s nějakou podělanou hračkou! Prostě mě jen tak koupí svému synovi jako dárek?! To nemyslí snad vážně.! Chtělo se mi z něj zvracet, měla jsem pravdu.. z šelmy, štěně neuděláš.! Je to pořád ten starý idiot co mě ani ne před pár dny zbavil panenství. 

Nemám ani sílu mu odporovat, tak jsem začala zase jíst. ,,Aha.. " zasekla jsem se. Nechtěla jsem to nijak, radši komentovat. ,,A teď k tomu kde jsme.." nadzvedla jsem obočí a pustila jsem se do koláče. ,,Jsme v Římě, jak jsem tě odnesl, tak jsem s tebou zajel k tomu doktrovi. Ten tě prohlédl, dal ti ortézu na ruku a hned jsme pak letěli tady. Doktor ti dal nějakou injekci proti bolesti a díky ní jsi spala až dokud jsme nedojeli tady." Mezitím než mi to všechno dořekl, stihla jsem sníst i ten koláč a vybít sklenku džusu. ,,Asi jsi měla hlad co?" usmál se a vzal mi z klína, tác s prázdnými talíři. Přikývla jsem na souhlas. ,,Měla by jsi se ještě prospat" namítl. ,,Ne, už se mi nechce spát. Spala jsem snad věčnost, kolik je vůbec hodin?" nesouhlasila jsem s jeho návrhem. ,,Je 8 hodin" podíval se na hodinky. ,,Fajn, tak co by jsi chtěla dělat?" dodal. ,,Nevím.. " zadívala jsem se na mé ruce které si hráli s peřinou. ,,Tak co by jsme šli dolů a pustili si film?" navrhl. ,,To je dobrý nápad, ale žádné horory" namítla jsem. Nesnáším horory.. už od malička jsem srab. ,,Dobře.." ..