My bitch /15+/

7.část- Pravá tvář

Určitě si říkáte proč jsem se dlouho neozvala.. Je to tím, že jsem měla připravený tento díl už na vánoce, ale začali mi chodit nejen záporné ohlasy podobě komentu ale i zpráv.. A já si říkám, má to smysl.. Čte to vůbec někdo? Tak uvažuju jestli tento příběh neukončit, vlastně všechny příběhy a nadobro odstranit můj účet..Roussali ♥ 

Myslím, že jsem byla ráda ale zároveň zklamaná, že jsem nepotkala Alexe. 

Celý večer jsme se dívali na filmy a jedli popcorn. Prakticky jsem ani nemluvili... neměli jsme o čem. Naneštěstí jsem usnula. 

,,Bacha na sklo,,
,,Hlavně potichu"
,Buumm,
,,Psstt, vzbudíš ji"

Co to jsou za zvuky? Cože? Já jsem zase v ložnici? Sedla jsem si a porozhlídla se po pokoji. Z poza závěsů se linulo světlo z venku. 

Pomalu jsem vstala z postele, tak aby se mi nezatočila hlava. Vzala deku z postele a ještě ji omotala kolem sebe. Jakmile jsem otevřela dveře, všechno světlo se nahrnulo do místnosti a já téměř oslepla. Po chvíli jsem si zvykla na světlo z chodby a zamířila jsem si to dolů.

Jakmile jsem sešla schody, vyskytl se mi úžasný pohled na ty dva. Začala by jsem se ohromě smát až bych ležela na zemi ale nechtěla jsem je rušit. Tak jsem jen s obrovským úsměvem na tváři a pobaveným pohledem pozorovala "Pata a Mata".  

Modroočko stál ve dveřích a tahal obrovský vánoční strom dovnitř. Někdo z druhé strany, teda předpokládám, že je to Alex, tlačil do stromku. Uplynulo asi 5 minut a nikdo si mě nevšiml, i když vyzkoušeli všechny možnosti jak dostat strom do domu. Konečně ho protlačili hlavními dveřmi do předsíně. Nemohla jsem si pomoc a zatleskala jsem jim. 

Oba se na mě dívali zděšeně a hned zrudli. Musela jsem se smát. 

Alex zdědil po svém otci nádherné modré oči s nádechem zelené. Snědá pleť a černé vlasy padající do očí, mu dodávali ten samý elán co jeho otci. Dostane vás do kolen pouhý pohled do jeho očí. Zadívala jsem se na něj a okamžitě se přestala smát. 

,,Co to tu nacvičujete?" přetrhla jsem trapné ticho.  ,,Budou vánoce" Vypískl modroočko.. ,,Fakt? Aha.." odvětila jsem. ,,Mělo to být překvapení" Zapojil se Alex do konverzace. ,,Tak ho dejte na místo, já se mezitím zajdu osprchovat a potom budu dělat překvapenou" zasmála jsem se a už jsem si to cupitala nahoru do koupelny. 

Nespěchala jsem aby měli čas to všechno nachystat. Ruka, kterou mám mít pořád v ortéze, ještě bolela. A modřiny stále svítili na mé bledé pokožce, jako vánoční světélka na stromečku. Nikdy jsem je neslavila. Neměla jsem důvod je slavit. Otec byl většinou v hospodě a já byla sama doma. 

,,Páni! Kde se tu ten stromek vzal?" Hrála jsem udivenou se špetkou ironie. Modroočko se uchechtl a Alex na mě zíral skepticky. Oba seděli u jídelního stolu a pili kafe. ,,To jako budou vánoce na přírodno?" zasmála jsem se a přisedla jsem si k nim. Oba nechápali a je obdivuhodné, kolik toho mají společné. Například když něco nechápou, nadzvednou obočí a nakloní hlavu jako roztomilé štěně. Povzdychla jsem si a nalila kafe. ,,Myslím ten stromek, jakože není nazdobený" zakroutila jsem hlavou, nad jejich skeptickým výrazem. ,,Vůbec nemáte smysl pro humor" povzdechla jsem si ještě jednou a napila se z hrnku. 

,,Já si musím jít něco zařídit, ale vy ho můžete mezitím ozdobit."Ukázal na krabicí stojící v rohu, nejspíš plnou ozdob. ,,Fajn" usmál se Alex. I ten úsměv má po něm. Určitě je i celý po něm! Takže ruce od něj Carly. 

Modroočko odjel a já zůstala sedět v pokoji. Jestli je stejný jako jeho otec, při první možnosti mě ohne někde o stůl.  

To nééé.. někdo zaťukal na dveře .. Ani nemusím přemýšlet dlouho a vám kdo to je. Hned na to do dveří strčil hlavu Alex. ,,Tak jdeš?" vycenil zuby. ,,No jo" povzdychla jsem si. Zvedla jsem se z postele a došla jsem ke dveřím kde stál Alex. Pořád mi nechtěl uhnout z cesty, o co se jako snaží? ,,Zdovolíš?" Nadzvedla jsem obočí. ,,Ne?" projel mě pohledem od hlavy až ke kotníkům, asi tak dvakrát. Poté se zastavil u mého hrudníku. Skousl si ret a podíval se mi do očí. Přesně takový pohled měl modroočko. Ne.. ať se snaží o co chce tak ne! Usmál se a pomalu šel ke mně. Začala jsem couvat a vrtět hlavou. ,,Ne.. prosím" couvala jsem dál. ,,O co prosíš?" Nadzvedl obočí a podíval se na mě pobaveně. Zavřela  zamkl za sebou dveře. Klíč si strčil do zadní kapsy džín. ,,Prosím" špitla jsem. Najednou jsem narazila nohama o mou postel. Naštěstí jsem zabránila pádu na ni. To mi moc nepomohlo, protože Alex se ke mně přiblížil neuvěřitelně rychle a strčil do mě. Spadla jsem zády na postel. 

,,Už jsi jen moje..." zašeptal.