Go Home [Niall Horan, CZ]

Go home - 10. díl

Pošťák.

,,Dobré ráno, Kate.'' usmíval se, a v ruce držel tři obálky.

,,Dobré, Carlosi. Tak co mi nesete dnes?'' usmála jsem se na něj.

,,Tady máte.'' podal mi obálky.

,,Děkuji a hezký den.'' pomalu jsem se loučila.

,,Vám taky.'' usmál se, otočil se a vydal se k dalším domům. Cestou do pokoje jsem si obálky pročítala. Dopis od mámy, dopis od kamarádky z Německa, a dopis z banky. Banka? Co tam zas je? Otevřela jsem tedy obálku. Už zas. Vždy mají nějaký problém. Minulý měsíc jsem byla v bance už dvakrát, kvůli nějakým nejasnostem. Vždycky za to mohli oni, nemají v tom prostě systém. Zas abych tam po práci šla.

Šla jsem se tedy obléct do béžových plátěných šatů nad kolena, hodila na sebe nějaké doplňky, a vyrazila jsem do práce.

Po směně

Dnes jsem skončila v práci dřív. Naštěstí šéfka nebyla v práci, takže jsem si to dnes celkem s holkami užila. Amanda mě pak zastoupila u pultu. Měla na dnes volno a tak ji nevadilo, že má práci na víc.

Rychle jsem se z oblečení barmanky převlékla do šatů a kabátu a běžela jsem do banky. Doufala jsem, že se tam moc dlouho nezdržím.

Chci se stihnout ještě rozloučit s Emy a Mikem.

V bance

Co jsem říkala. Zas to určitě nějaká pracovnice zvrtala. Přesně ta, co minule. Omlouvala se mi, že mě sem kvůli takové hlouposti volali. Něco jen špatně spočítali. Byla jsem sice trochu naštvaná, ale s tím už nic nenadělám.

Když jsem vycházela z banky, spustila se bouřka. A já neměla deštník. Vypadala jsem jako zmoklé strašidlo. Všechno jsem měla promočené. Utíkala jsem na zastávku a tam se schovala pod stříškou.

V autobuse jsem si raději nesedala, abych nezamokřila sedadlo.

,,Ahoj vodní vílo.'' pozdravil mě někdo za zády.

Otočila jsem se.

,,Ahoj Thomasi. Zapomněla jsem si deštník.'' zasmála jsem se.

,,Aha. Jedeš domů z práce viď?'' koukal na mě svými roztomilými očima.

,,Ano. Musela jsem ještě do banky a teď už hurá domů.'' přikývla jsem.

,,A spěcháš? Mohli bychom zajít na kávu, co ty na to?'' usmál se.

,,Promiň, ale spěchám domů. Emy se stěhuje a tak jsem se s ní chtěla rozloučit.'' odpověděla jsem.

,,Aha to je škoda. Tak třeba jindy.'' pousmál se.

,,A nebo víš co? Pojď se mnou. Kávu si můžeme dát i u mě.'' navrhla jsem.

,,Dobře.'' souhlasil.

Když jsme vystoupili, vydali jsme se ke mně domů pod jedním deštníkem. Thomas mi pak nabídl i bundu, abych neprochladla, když jsem měla na sobě pořád mokré oblečení.

Než jsme dorazili domů, přestalo pršet. V domě nikdo nebyl, Emy byla nejspíš ještě v práci.

,,Je půl páté, takže by tu za chvíli měla být. Já se teď půjdu převléct a pak udělám tu kávu. Převlékla jsem se do černých sultánek a modrého trika s dlouhým rukávem a nasadila si teplé ponožky. Mokré oblečení jsem hodila hned do pračky a pak si vysušila vlasy.