Go Home [Niall Horan, CZ]

Go Home - 2. díl

V ten moment mi puklo srdce a rozlétlo se na milión kousků. Stála jsem tam, jako přikovaná. Emy se na mě opatrně podívala, a pak do mě nenápadně šťouchla do ramene. Potlačila jsem slzy a pokusila se o úsměv. Niallova máma promluvila jako první.

,,Nialle, netuším, co říct ale jsem šťastná.'' podávala se na něj, a pak se mile usmála na Rebeku.

,,Moc mě těší, vítám tě do rodiny.'' a objala ji.

Já jsem tomu stále nemohla uvěřit a ani jsem nechtěla. Tak on se vrátí a jen tak všem oznámí, že se bude ženit? Po chvíli ticha jsem najednou promluvila.

,,Omluvte mně.'' řekla jsem a odkráčela rychlým krokem do koupelny. Když jsem za sebou zavřela dveře a podívala, se do zrcadla uvědomila jsem si, že ty slzy už déle nemohu zadržet. Složila jsem se na zem a hlavu si položila do dlaní. Emy za mnou rychle přiběhla a zamkla za sebou. Začala mě objímat a utěšovat. 

V tu chvíli jsem si přišla jako ten největší sobec na světě. Měla jsem být přece ráda, že se vrátil zpátky a místo toho jsem seděla v koupelně na podlaze a ronila jednu slzu za druhou. Když jsem se konečně uklidnila a utřela si slzy, nasadila jsem zase hraný úsměv a šla s Emy do obývacího pokoje. Na pohovce seděl Niall se svojí mámou a i Rebeka. Podívala jsem se na Rebeku a ta se usmívala jako sluníčko. Odkašlala jsem si a promluvila.

,,Promiňte, ale už budeme muset jít.'' oznámila jsem.

Pak jsem si vzpomněla na ty nedodělané koláčky, ale pak jsem to vypustila z hlavy.Ze všeho nejvíc jsem si přála být doma.

,,Ty už jdeš?'' řekl smutně Niall a podíval se na mě.

,,Já a Kate máme ještě něco na práci, uvidíme se později.'' dodala za mě Emy a pak jsme odešly.

Když jsme vešly do domu, zamířila jsem přímo do svého pokoje a spustila další záplavu slz. Emy mi uvařila čaj a přišla za mnou do mého pokoje.

Bylo časně ráno, když jsem se probudila a říkala jsem si, že vše co se včera stalo byl jen jeden špatný sen, ale pravda byla opakem. Pořád jsem si opakovala, že musím být šťastná, ale copak to šlo? Niall, kluk do kterého jsem se tolik zamilovala, se bude ženit s tou, tou. Nechtěla jsem ani pomyslet na její jméno. Vím, že není správné odsuzovat lidi na první pohled, ale já Rebeku neměla ráda od první chvíle, co jsem ji spatřila.

Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny, dát si studenou sprchu. Emy spěchala do práce, takže jsme se jen pozdravily v kuchyni. Mně dnes pracovní doba začínala až odpoledne. Když jsem dojedla, zvedla jsem se a šla do obývacího pokoje s tím, že se podívám na něco v televizi.

,,Jedna telenovela za druhou.'' povzdechla jsem si a ovladačem přepínala programy. V tom zazvonil zvonek. Líně jsem vstala a došla otevřít.

,,Dobré ráno Kate.'' řekl Niall a objal mě ve dveřích.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem ho a nahodila milý úsměv.

Neměla jsem moc náladu na návštěvy, ale když už byl tady, nepošlu ho domů. Ale i tak jsem byla ráda, že ho zase vidím. Pustila jsem ho tedy dovnitř a on hned spustil:

,,Včera jsme na sebe neměli moc času. Proto jsem se rozhodl, že tě půjdu navštívit. Strašně moc jsi mi chyběla.'' usmál se a zase mě objal.

,,Taky mi bylo smutno. Proč jsi se tak dlouho neozýval?'' zeptala jsem se ho vyčítavým tónem.

,,Víš nevím, jak bych ti to vysětlil. Chtěl jsem odjet někam hodně daleko, daleko od všeho. Byl jsem na dně, ale vytáhla mě z toho Rebeka. Víš, ona je tak úžasná.'' začal o ní básnit a posadil se na pohovku. Sedla jsem si vedle něj a poslouchala.

,,Poznali jsme se v jedné restauraci v Dublinu. Bylo to asi tak dva týdny, po tom, co jsem zmizel. Byla velmi milá a tak nějak jsme se dali do řeči a potom, myslím, že to už si domyslíš.'' široce se usmál.

Oplatila jsem mu úsměv a zadržovala slzy. Tato slova jsem opravdu potřebovala slyšet. Ale nemůžu mu nic vyčítat. Kdyby můj strach nebyl natolik velký a řekla bych mu, co k němu cítím vše, by bylo jinak. Podíval se na mě a poznal, že nejsem v pořádku.

,,Děje se něco?'' zeptal se starostlivým tónem. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet a tak jsem se mu vrhla kolem krku a jen řekla: ,,Jsem tak ráda, že jsi zase zpátky.''

Ještě chvíli jsme si povídali, nebo spíš on povídal, já jen kývala hlavou. Potom už musel jít a na rozloučenou mi řekl:

,,Příště tě čekám zase já. Rebeka by tě chtěla, poznala myslím, že si budete rozumět.'' mrkl na mě a pak pomalu odešel.

,,Jasně, že přijdu.'' řekla jsem nakonec a zamávala mu.

,,Rebeka by tě chtěla, poznala. Jenže já ji ne.'' pronesla jsem ironicky, když jsem zabouchla dveře.