Sophie dcera oberjarla

Araluen

Když jsme s Vlčím větrem vjeli do přístavu u hradu, zalapala jsem po dechu. Ten hrad byl obrovský a nádherný!
Lidé se na loď dívali s údivem a všimla jsem si vysokého, svalnatého muže jež něco říkal strážným a jakmile spatřil loď, usmál se.
"Eraku!" zavolal.
"Horáci!" Oplatil mu to Erak a vyšel na molo.
Potřásli si rukama a začali si o něčem povídat a pak Horác kývl.
Z lodě mezitím vylodili Zrzka a Horác se na něj divně podíval.
"Vypadá jak hraničářský."
"Ano, je od Temuždajů. Malý dárek od nich." oba se zasmáli a pak se Horác otočil k lodi a podíval se na mě.
"Kdo je tohle?"
"Sophie." mrkl na mě Erak a seznámil nás.
Večer jsme se rozloučili a já (Skandijka, ktera tak ani nevypadá) jsem se vydala na cestu.
Jela jsem pár dní, až jsem si jednoho večera řekla, že někde přespím. Zajela jsem k takové malé chatě. Byla daleko od vesnice. Zaklepala jsem a otevřela mi vysoká paní.
"Dobrý den, jedu za svým starým přítelem a teď se tu nevyznám. Nemohla bych u vás přespat?"
Paní se usmála a řekla: "Jistě, pojď."
Vešla jsem dovnitř a ucítila teplo.
"Věci si dej do tam toho pokoje. A před chvíli jsem uvařila. Nemáš hlad?"
"Ano, obrovský."
Snědla jsem toho přiměřeně, na Skandijce. A šla si lehnout.
Ráno jsem vstala a šla ven.
Chtěla jsem paní poděkovat, když jsem ztuhla. U stolu seděl Will a paní odešla.
Měla jsem kapuci, takže když se na mě Will otočil, vytasil saxonský nůž a stoupnul si.
"Kdo jsi? Zloděj?" šel ke mně a ukázal na tašku. Zavrtěla jsem hlavou a on se zasmál.
Pak se otevřely dveře a dovnitř vešel Halt. Otočil se na Willa a uviděl mě.
"Tak co tu chceš, chlapče?"
Zrudla jsem a vybuchla smíchy. Oba se na mě dívali a nechápali. Uklidnila jsem se a sundala si kapuci.
"Sophie!?" vykřikli oba.

Jak se vám líbí můj příběh? Má cenu pokračovat? Pište mi svoje názory do komentářů.

Děkuji
Tess =D