Sophie dcera oberjarla

Práce, otec a mladý hraničář

Běhala jsem v jídelně a skládala talíře a příbory na dnešní oberjarlův oběd. Donesla jsem samozřejmě i vázy na růže přímo z hradní zahrady. Stůl vždy a na vše mám na starosti já. Oberjarl si o mně myslí, že mi to jde. Líbí se mu jak to tu vyzdobím, dovolil mi i jako první chodit pro růže do jeho zahrady. Jednou když měl narozeniny jsem přišla do jeho zahrady a zasadila další růže. Ale on tam byl u jezírka a když mě tam viděl málem zuřil, kdyby si nevšiml sazenic nových růží. On nikdy nevěděl moje jméno, ale říkal mi Flóro. Je to bohyně rostlin. Hodně si mě oblíbil.
Upravila jsem poslední talíř a šla do kuchyně, kde taky občas pomáhám. "Sophii, už jsem se bála, že nám nepomůžeš. Rychle vezmi si zástěrku a šup do práce." řekla Genis, hlavní kuchařka a velmi proslulá svým jídlem. Je baculatá, milá, vtipná a hodná. Tak jako mamka. Měla bych za ní zajít pomyslela jsem si a dala se do práce.
Oberjarl dnes uvítá na hradě hraničáře. Nikdy jsem je neviděla, doufám, že budu nosit jídlo na stůl. "Růže!!!" vzpomněla jsem si a vyletěla z kuchyně přímo do zahrady. Musím jich ustřihnout deset, oblíbené číslo oberjarla, pět do každé vázy. počítala jsem a ustřihla jich přesně. Pak jsem se usmála a rozběhla zpátky. "Svengale? Dorazila Flóra do práce?" slyšela jsem oberjarla a nakoukla dovnitř. Svengal se s oberjarlem díval na vázy a mnuli si bradu. "Ano, ještě jsem jí tu hostinu připomínal a jako vždy to odbyla mávnutím ruky." napodobil moje gesto, když mi to říkal. "Omluvte mne pane, potřebovali pomoct v kuchyni a tam jsem si na růže vzpomněla." dívala jsem se do země a šla dát pět růží do první vázy. "Hlavně, že jsi si vůbec vzpomněla." řekl mi oberjarl a otočil se k Svengalovi. "Víš jak jsem měl dnes návštěvu?..." zeptal se a Svengal přikyvoval "... mám dceru!" usmál se a Svengal poplácal oberjarla po zádech. "Blahopřeji. Jak se jmenuje?"
"Sophie. Je to nádherné jméno, že?" rozplýval se a řekl mi ať mu podám jednu růži.
"Flóro, líbí se ti jméno Sophie?" ztuhla jsem. Oberjarl se mě zeptal jestli se mi líbí to jméno? Musí z toho být velmi nadšený. "Ano, převelice, oberjarle." podal mi růži a já ji vrátila zpátky. Počkat, já jsem taky Sophie! šla jsem do kuchyně, když jsem si to uvědomila. Ale já jeho dcerou nikdy nebudu. Otřela jsem si slzu hřbetem ruky a šla dál pomáhat.
Do kuchyně vběhl syn Genis a zašeptal mně: "Hraničáři dorazili." a zase běžel pryč, protože si ho Genis všimla. "Co chtěl?" zeptala se mě a utírala si ruce do zástěry. "Hraničáři dorazili." opakovala jsem jeho slova a dál umývala nádobí. "Bojíš se, že zklameš?" pohladila mě po mých neposedných hnědých vlasech, které jsem měla v culíku. "Ano." otočila jsem se na ni a opřela se o pult. "Ale, ty ho nikdy nezklameš. Jsi podle něho Flóra. Nikoho jiného že služebnictva si nepamatuje. Tak se neboj." usmála se a už chtěla odejít když jsem ji zastavila. "Je ve městě ještě nějaká Sophie?" zeptala jsem se a usmála se na ni. Zamyslela se a pak zavrtěla hlavou. "Není, je to originální jméno. Z jihu. A proč vlastně?" Opřela se naproti mně a zkřížila ruce na prsou. "Když jsem se vracela s růžemi zaslechla jsem, že oberjarl má novou dceru. Sophii. Ale nevím jestli žije tady nebo někde jinde." poškrábala jsem se na ruce a zaklonila hlavu. "Možná, že jsi to ty. Zeptej se mámy." pohladila mě po tváři a všimla si neposedného kuchtíka. Vzala vařečku a pic ho přes hlavu. Chvíli jsem tam jen tak stála a nakonec jsem se neudržela a vyprskla smíchy. Genis se otočila a přidala se.
Mezitím co oberjarl měl oběd, jsem zašla za mámou. Zaklepala jsem a uslyšela jsem dále. "Ahoj mami." usmála jsem se na ni a ona se taky usmála. "Ty mami, kdo je můj táta?" přisedla jsem k ní na postel. "No máš na to přijít." zachraptěla a odkašlala si.
"Mám jeden návrh." otočila se na mě a já pokračovala: "oberjarl?" zamračila jsem se nad tím nesmyslem. Ale to co potom mamka řekla, mi vyrazilo dech. "Ano, jak jsi na to přišla?" zeptala se a pohladila mě po vlasech. "Když jsem chystala stůl byl tam se Svengalem a řekl mu něco o dnešní návštěvě a o tom, že má dceru Sophiu." zasmála se a řekla. "On, Erak, to byl vždycky drbna." rozloučila jsem se s ní po dohodě, že mu to neřeknu.
Když jsem běžela do hradu vrazila jsem do jednoho trochu staršího chlapce. "Promiň, já spěchala a nedívala jsem se na cestu." byl v něčem jiný. Co je to za pláštěnku? Hraničář! Poklonila jsem se mu a on se zasmál. "Nač se klanět?" zeptal se. "Královským hraničářům se služebnictvo oberjarla musí klanět. Na jeho rozkaz." vychrlila jsem ze sebe a on si mě změřil. "Ty patříš do služebnictva?" zeptal se ohromeně a znovu si mě změřil. "Ano."
"Co děláš?"
"Pomáhám všude na hradě a dnes jsem také, jako vždy, chystala Váš stůl."
"To ty jsi tak nazdobila ten stůl?"
"Ano. Proč?"
"Erak se s tebou pořád vychluboval. Tsss, nedalo se to snést."
Zachichotala jsem se a řekla mu, že už musím jít, a znovu jsem se poklonila.