Pohled SophieErak, Halt, Gilan, Will a Svengal odešli do hradu něco řešit a já šla do lesa.
Procházela jsem mezi stromy, které byly tiché a jen s dalekým šuměním potoka se houpaly do rytmu větru, sledovala dvojici vran, které skákaly ve sněhu, když jsem napravo zahlédla pohyb.
Otočila jsem se tam, ale nic tam nebylo. To samé, ale nalevo. Znovu jsem se otočila, ale tentokrát se hýbala jedna větev.
Chtěla jsem vytasit luk, který jsem vždy měla na zádech, ale když jsem si na ně sáhla, nebyl tam. Já si ho odložila v přístavu!
Sáhla jsem po meči, který byl vždy u pasu, ale ten také nevisel na svém místě! ͵͵Teď jsem v pytli."
zašeptala jsem si pro sebe a sledovala své okolí. Všimla jsem si tmavé postavy, která mě sledovala. Temuždaj! Ó ne! To bude problém!
Sledovala jsem onu postavu, ale nevšimla si další, která se za mě připlížila a najednou se mi zamotala hlava a já upadla do bezvědomí.Pohled Eraka
Když nám Halt dořekl vše, co vymyslel, šel jsem hledat Sophii. I ostatní se připojili.
Nebyla na mole, kde ji hledalo pár námořníků, že pro ni mají dary, ale ani u Sunty, která spokojeně spala.
Nakonec jsme šli do lesa. Nikde jsem ji neviděl. Les se zdál tajemný a temný. Slyšel jsem jen dvě vrány a šumění potoka. Stromy se houpaly, jak si s nimy vítr hrál.
Najednou se Will sklonil k zemi.
͵͵ To snad ne." zašeptal a všichni jsme se sklonili k zemi. ͵͵ Tohle jsou stopy Sophie. Našlapuje zlehka." řekl jsem a Will kývl.
͵͵ Ale větší otázkou je támhle ta stopa." ukázal před sebe, kde byl sníh odhrnut. ͵͵ To nevím." řekl jsem a přešel k té stopě. ͵͵ Někdo ji omráčil a odtáhl, nechápeš? Temuždajové ji unesli!" vykřikl a dupl do sněhu. ͵͵ Luk i meč si odložila v přístavu." dodal a zamračil se. ͵͵ Musíme ji zachránit."Ano správně!
Je tu další díl!
Dokopala jsem se k němu a vidíte? Myslím, že budu pokračovat!
Nezapomeňte ohodnotit!
A podívat se na ostatní moje knížky! Budu velice šťastná! A omlouvám se, jak je to krátké, ale učení je mučení a já se jdu mučit! =D =[ <3 =*
#Tess
Vote&Koment
ČTEŠ
Sophie dcera oberjarla
Fanfiction...Po dlouhé tmě se na konci tunelu objevilo světlo. Zakryla jsem si oči rukou a pomalu si zvykala na světlo. Já žiju!...