Sophie dcera oberjarla

Cesta

"Já chci spát!" oháněla jsem se rukou po dotyčném, který mě nenechal spát.
"Ty nechceš domů?" kdo to je? Jsem tak ospalá, že to ani nepoznám.
Zvedla jsem hlavu a zažmourala na Willův obličej.
"Teď ne!" viděla jsem jak odchází, tak jsem zase položila hlavu na polštář. V posteli je krásně. Je měkká, hezká a je v ní... ZIMA!? Kdo ze mě sundal peřinu!? Cože já létám? Nebo mě to někdo nese?!
Pak už jsem věděla proč mě dotyčný nesl! On mě ponořil do sudu!
"To studí! Vyndej mě! Nesnáším vodu!" křičela jsem jak na lesy.
"To by otec neslyšel rád." pokáral mě Halt a já se rozesmála. On se za chvíli přidal, ale jakmile přišel Will, byl z něj zase mrzout.
"Šípková Růženko! Ty už jsi vzhůru?" nenechal si Will ujít vtip.
"Ty si asi nepamatuješ, kdo vždy stával až po obědě." dodal suše Halt a koutky se mu cukaly. Pak na mě mrkl a vytáhl ze sudu.
"Wille! Kvůli tobě jsem mokrá!" smála jsem se a najednou vedle mě vyprskl Halt smíchy. Will na něj koukal jak na zjevení.
Pak Halt odešel dovnitř a Will se tvářil divně.
"Co ti je!?" otočila jsem se na něj.
"Jen jsem Halta nikdy neviděl se tak moc se smát." koukal se na mě.
Tak jsme vyrazili. Jeli jsme asi pět dní, než jsme dorazily zpátky k hradu. Znovu jsem obdivovala jeho velikost a krásu.
Uslyšela jsem Halta jak na mě volá a hádejte co, když jsem se otočila byl tam DALŠÍ hraničář! To se nikomu určitě nestalo! Popohnala jsem Zrzka do trysku a za chvíli byla u nich.
"Ahoj. Já jsem Sophie." pozdravila jsem ho a podali jsme si ruce.
"Já jsem Gilan." usmál se a s Haltem se k sobě sklonili. Asi něco řeší. Pak se oba usadily a řekli, že pojedeme nejnovější lodí s přepravkou na koně.
Sesedli jsme a k nám přišel Horák, nebo tak nějak to bylo.
"Ne, že bude poškrábaná." ukázal prstem na všechny tři - Halta, Gilana a Willa.
"A ty na to dej pozor." ukázal na mě a já přitakala: "Nejhorší co se, kdy může stát, je mít poškrábanou loď. Kolikrát jsem musela pomáhat při opravování Vlčího větru." kroutila jsem hlavou a Gilan na mě vykulil oči.
"Odkud jsi?" zeptal se opatrně a jezdil pohledem nahoru a dolů.
"Hrdě jsem se narovnala hruď a řekla: "Já jsem Sophie, dcera oberjarla Eraka. Má to tak být, ne?" otočila jsem se na Halta, který mě to po cestě učil, ten teď kývnul hlavou a Gilanovi zaskočilo.
"Podobáš se mu," usmál se.
"Ale váhou je pozadu. Máš vidět ty holky tam. Jsou tlustší než tady Flóra, emm Sophie." opravil se Will a šlo se.