Sophie dcera oberjarla

Uvězněna

Mít pořád ruce svázané, bylo hrozné. Sledovala jsem mé věznitele, ale hlavně jeho. Marco byl jediná dobrá věc v nejbližším okolí.
Ze dne na den jsme se přesouvali jinam a nakonec jsme jednoho večera zastavili u rybníka. Všichni se šli koupat, až na mě a Marca. Vydechla jsem a podívala se vzhůru k nebi.
Najednou se nade mnou objevil Marco.
,,Já jsem Marco, ty musíš být Sofie." posadil se vedle a pozoroval mě. ,,Jak to víš?" zeptala jsem se a zavrtěla se. ,,Náš pán si přeje tě mít živou, jsi prý dcera Eraka, chce získat zemi tvého otce a ty máš býti klíčem jeho." podíval se do dálky a usmál se. ,,Pán není milý, ale nic zlého neudělal." promluvil do ticha a já se uchechtla. ,,Ne, vůbec právě nenakázal zapálit a zničit tamtu vesnici, už druhou, mimochodem." protočila jsem očima a on se zamračil. ,,Celý svůj život jsem byl vychováván k nezneuctívání svého pána a poslouchání jeho příkazů. Můj pán se jen brání..." otočila jsem se na něj. ,,Čemu jako!? Duchům? Vykrádá a ničí moji vlast, zemi mého otce." napnul se jako struna a pak se zase uvolnil.
,,Svůj vztek musíš zvládati,
Odměny se ti musí dostati." zarecitoval a otočil se na mne.
,,Možná nepřežiješ, když nebudeš spolupracovat..." pohladil mě po rameni. Cukla jsme jím a otočila se k němu zády.
,,Pro záchranu mé země, bych klidně život svůj položila, a teď zmiz." zasyčela jsem a šla se uložit ke spánku.
Probudila jsem se v Temuždajském táboře, ve stanu "velkého pána".
,,Máš volné ruce." řekl vysoký muž a něco ukazoval na mapě.
,,S tvým otcem budu vyjednávat o tvém životě. Uspat." zase mě pohltila tma a já se probrala, až když venku zněl křik.
,,Eraku! My máme dceru tvoji! Nech nám zem svoji, dcera opět bude tvojí!" zvolal ten chlap a já sáhla po noži.
,,Svoji zem ti nedám!" zvolal otec a já pochopila. Každý tu má svůj účel a můj je, zemřít pro vlast.
Vyběhla jsem ze stanu, podívala se na otce, který něco zavolal, pak na toho "velkého pána", který se tvářil divně. ,,Za moji zemi!" vykřikla jsem a zabodla si kudlu do srdce. Pak už nastala jen tma.
                         ~Tess~