•1•

391 18 8
                                    

,,Co si sakra obleču na sebe?",vřeskla jsem tónem, který naznačoval, že za chvíli budu sama na sebe hodně naštvaná.
Prohledala jsem celou skříň ,ale nemohla jsem najít jedny z mojich oblíbených červených šatů. Až ,když jsem oblečení zpátky uklízela do skříně, tak jsem je našla! Hned se mi ulevilo, protože zítra jdu s Justinem (snoubenec) na módní přehlídku, kde mám zasednout mezi porotu, a tak nechci, abych vypadala jako blbec.
Potom jsem si dala na sebe krátké tílko a kraťase a šla jsem si ven zaběhat.
Za den uběhnu průměrně 45 km, takže jsem docela rychlá. A mám i kliku, že se nemusím při běhu zastavovat a podepisovat se na fotky ,protože všichni z okolí mě dobře znají a ví o mně, že z toho místa  se nepohnu.
P

o 1 hodině 35 minutami jsem došla domů doma jsem si dala na oběd česnekovou polévku a kůře s rýží. Asi po půl hodině jsem to měl všechno z talíře pryč, a tak jsem se rozhodla jít si po obědě lehnout a taky ,že jsem šla.
V 15:09 jsem se probudila a šla se kouknout na telku, jestli tam třeba nejsou televizní noviny ze světa. Po té jsem si uvědomila, že v tuhle dobu tam ještě nejsou a proto jsem šla do kuchyně pro bílí bio jogurt a šla si ho sníst na terasu. Na to jsem se rozhodla se trochu protáhnout, proto jsem vzala notebook, položila ho před sebe, našla na YouTube "cviky z jógy" a šla na to. V průběhu relaxace mi došla zpráva na Facebook. Kámoška mě napsala ,že letí do Londýna a dneska ji jede vlak do Washingtonu, a tak se chce ještě rozloučit, jestli nedojdou. Proto jsem odepsala, že dojdu, ať počká, že tam budu za chvilku. Hned jsem proto zaklapla notebook, schovala podložku na cvičení a vrhla se obléct a pádit na nádraží.
Když jsem doběhla na nádraží, byla jsem překvapena, že tam nejsem sama, kdo se chce rozloučit. Byly tam všichni, co znali kámošku. Vlastně jsem vám vy ,co to teď čtěte zapomněla představit. Jmenuje se Venda. Měla u sebe kufry dva a bavila se s rodiči. Tak jsem tam přiběhla a spustila: ,,Ahoj, tak jsem tady." ,,Ahoj, díky bohu, že jsi to stihla, protože bych bez rozloučení s tebou asi neodjela.",odpověděla mi už trochu uplakaným hlasem. ,,Já, abych nepřišla se rozloučit s jednou z mých nejlepších kámošek? To ani nápad. Hlavně si to tam nezapomeň užít a doufám, že se mi brzo vrátíš, protože nevím, jak to tady bez tebe zvládnu." ,,Děkuju. A neboj ty to tu zvládneš má přece Justina.",dořekla a pořádně mě objala. ,,Už budu muset tak ahoj." ,,Ahoj",zvolala jsem a zamávala ji, když se na mě naposledy otočila před vstupem do vlaku.
Zamávali jsme jí všichni ještě společně a na to Venda nastoupila do vlaku. Pak už byl rozchod, a tak jsem šla domů. Večer jsem se dívala na film a na to došel i Justin ze studia a dodívali jsme se na film společně..

Takže já vás vítám na konci mojí první kapitoly nového příběhu ze světa Seleny Gomez. Doufám, že se vám kniha bude líbit, takže se uvidíme zase u další kapitoly, ahoj❣️

S láskou AKZERET

Selena GomezKde žijí příběhy. Začni objevovat