Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter six.

Týden před odletem jsem se snažila co nejvíce věnovat právě dětem. Rita byla den ode dne smutnější a smutnější. Noah sice nepostřehl přesně co se děje, ale byl smutný když Rita byla. Čím více času jsem s nimi trávila, tím méně se mi někam chtělo. I na tátu dopadla ponurá nálada a Becca na tom nebyla o nic lépe.

Bolelo mě vidět je všechny takhle. Ale neodjíždím navždy... Vždycky se vrátím domů.

''Nezapomeň kam patříš.'' políbil mě táta na čelo a podal mi letenky. ''Nebude to bez tebe ono.'' povzdechne si Becca a obejme mě i malou Hazel. Povzdechnu si, když uvidím Ritu, jak sedí mezi ostatními lidmi, kteří čekají na letadlo, a smutně se dívá do země.

''Omluvte mě.'' špitnu a podám Hazel tátovi. Chytnu za ruku Noaha a kráčím společně s ním k Ritě.

''Ale co to vidím...'' kleknu si před ní a utřu jí slzy z tváří. Ucukne tváří a popotáhne. ''Budeš mi hrozně chybět.'' vzlyká. Syknu bolestí, když se zvedám z kolen a posadím se vedle ní. Noaha si posadím na sebe a Ritě omotám ruku kolem ramen. ''Budeš za mnou jezdit.'' zašeptám. ''S kým si mám povídat? Koho mám provokovat?'' pusa se jí doslova křiví bolestí. ''Rito tohle mi nedělej.'' fňuknu i já a zabořím jí hlavu do ramene. ''Budu už muset jít.'' smutně se na ni podívám, když vyhlásí můj let.

Společně se svými sourozenci přejdu zpět k tátovi a Becce. Táta mi podá sedačku, ve které spinká Hazel. ''Barbara tě bude čekat na letišti, poslal jsem jí peníze... Pomůže ti vybavit byt.'' usměje se táta a obejme mě. ''Děkuju vám oběma.'' podívám se i na Rebeccu. ''Dávej na sebe pozor.'' přikývnu a přejdu k Ritě. Není potřeba nic říkat. Pouze ji vtáhnu do náruče a políbím na čelo.

Nakonec přejdu ještě k Noahovi, který na mě zmateně kouká. Pohladím ho po tvářičce a smutně se otočím směrem k tunelu do letadla. ''Mám vás ráda.'' naznačím ústy a zamávám jim. Všichni se usmějí a mávají mi zpět.

Podám letušce letenky. Ta se usměje na Hazel a pustí mě dovnitř. Ještě naposled se otočím na svou rodinu předtím než mi zmizí z dohledu.

V letadle najdu svá místa. Povzdechnu si a posadím se, Hazel v sedačce položím vedle sebe a přetáhnu přes ní pás. ''Nový domov čeká.'' zašeptám.

Letadlo se rozjede po své odletové dráze. Když se vznese do vzduchu, dívám se jak mi Los Angeles mizí z očí. Bude mi to tady chybět. S povzdechem se opřu do sedačky a dívám se z okénka dál. Vzpomenu si na hovor s Harrym, vlastně ani nevím proč se mi to vynoří v hlavě.

''Kde jsi Kaylee? Jsi v pořádku? '' opět jsem nebyla schopna slova. Proč to chtěl vědět? Přeci už se o mě nemusí zajímat. Už dávno ne. Pohled mi padne na Hazel, které zkoumá prostor kolem sebe a žužlá si ručičku. Pousměji se a podám jí jeden prst. Hned ho stiskne do své malé dlaně a hraje si s ním.

Náhle se jí pusinka začne křivit, tady má někdo zase hlad. Uchechtnu se a ze své kabelky vytáhnu flaštičku s mlékem. S úsměvem na tváří ji sleduju, jak spokojeně pije a očička se jí zase zavírají. Vždyť ona neustále jen spí, jí, a špiní plenky. To je celé, co dělá. Docela jí závidím.

Prázdnou flašku dám zpět do své kabelky a pohodlněji se posadím. Při pohledu z okýnka přemýšlím snad nad vším možným i nemožným. A hlavně mi v hlavě vrtá jedna otázka; jaká bude teta Barbara? Bude stejná jako máma?

Pomalu si začínám uvědomovat, co všechno je teď přede mnou. Společně se svou dcerou letím do velkého neznáma. Ach Kaylee, co to zase vyvádíš.