Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter twenty-five.

Niallova slova mi uvíznou v hlavě a přemýšlím nad nimi ještě dlouho. Nevím, kde se v tom blonďáčkovi objevilo takové moudro, ale neměl úplně pravdu. S povzdechem si lehnu k Hazel a přitulím si ji k sobě. Hladím ji po plném bříšku a usmívám se nad její roztomilostí. Jemné tmavé chmýří na hlavě má rozcuchané do všech stran a vlasy se tomu opravdu ještě říkat nedá. ''Jsi ráda, že je tady táta?'' zašeptám když otevře očička. Pouze na mě zamžourá, ale po chvíli je zase zavře. ''Chci pro tebe jen to nejlepší.'' hlesnu a zvednu se do sedu. Otázka ale je, dělám to nejlepší i pro sebe?

Možná, že Harry a já v jednom bytě nebyl dobrý nápad. Jsem ráda, že se tak směle postavil k roli otce a nezavrhl Hazel. Těší mě jeho zájem o její drobnost, popravdě jsem takovou reakci ani nečekala, ale stalo se. Harry své povinnosti přijal takové jaké jsou. Nijak se nevymlouval, pouze se sám přihlásil, že jí chce být otcem, jakého si zaslouží. Někdo by si řekl, že jsme příliš mladí, že nemůžeme vychovat dítě, že to nezvládneme. Ale já věřím tomu - pokud Harryho v průběhu času nezabiju popřípadě nevykopnu- že to zvládneme.

Možná z něj vyrostl rozumný muž s vysokými požadavky, ale v srdci zůstane navždy dítě. Snaží se působit dospěle, vychovaně... Ale jsou chvilky, kdy to dítě v něm se probojuje na povrch a on je znovu jako v pubertě, je drzý, hravý, rád popichuje...

''Slibuju, že ať se stane cokoliv vždycky budeš mít mě.'' stisknu její malou ručičku a nejistě se zadívám z okna, jako bych tam v dálce měla někde vyčíst budoucnost. Zoufale si povzdechnu, strach z toho co bude mě užírá víc a víc.

''Víš Kay, ty jsi vždycky žila budoucností.'' ozve se mi za zády. Leknutím poskočím. Harry si ke mně přisedne a usměje se na mě. ''Neměla by ses na to tak soustředit, budoucnost není nikde napsaná, je jen na tobě jaká bude.'' zašeptá a chytí mou ruku. Pevně mu ji stisknu a lehce se pousměji. ''Žij okamžikem.'' zpříma se mi podíval do očí. ''Vynasnažím se.'' přikývnu a opět se zadívám z okna. Mám pro Harryho jistou slabost, ať už je to cokoliv, nevydržím se zlobit. Na něj ne. Stačí jeden pohled do jeho pronikavých očí, které mě nutí šílet, a je mu rázem všechno odpuštěno. Jako by se nikdy nic nestalo.

''Co by jsi řekla na malou noční procházku?'' vzrušeně vyskočí na nohy. Pohled mi padne na Hazel. ''To asi nepůjde.'' ohrnu dolní ret, mezitím co on se jen zasměje a z kapsy vytáhne mobil. ''Harry co to děláš?!'' vztyčím ukazováček a vykulím na něj oči. ''Harry!'' zasyčím. Odbije mě zlým pohledem a začne mluvit do telefonu. ''Je to smrtelně nutné Lottie!'' zaprosí do telefonu. Počkat, Lottie.

Opět na něj vyvalím oči, co sakra, proč sakra.... Lottie?! ''Ona je tady?!'' zašeptám rozhořčeně. Copak se sem přestěhovali úplně všichni? Včetně rodinných příslušníků? Harry se mě s úsměvem snaží uklidnit. ''Paráda, díky moc.'' pošle do telefonu pusu a típne to.

''Harry!'' vyjeknu tišeji. ''Než se v tom úplně ztratíš, Lottie je tady jen na víkend. Kvůli nějakému focení.'' vychrlí ze sebe tak rychle jak jen může. Zírám na něj s otevřenou pusou. To si snad dělá srandu. Není to tak, že bych Lottie neviděla ráda, ale uvidím ji po roce a hned by bude hlídat dítě, o kterém vlastně ani neví?! ''Harry ví proboha Lottie co sem vůbec jede dělat?!'' špitnu a praštím ho do ramene. Okamžitě se chytne za bolavé místo, jakoby to snad cítil. ''Hm?!'' pobídnu ho k odpovědi. Jen pokroutí hlavou. Začnu do něj bušit jako do boxovacího pytle. ''Ty jsi takovej blbeček.'' syčím mezi tím co mé pěsti mlátí do všech částí jeho těla, tedy skoro všech. ''Bude v pohodě, nebude jí to vadit.'' uklidňuje mě a směje se. ''Mimochodem, ty mě biješ nebo hladíš?'' popíchne mě. Oh ahoj dětinský Harry, dlouho jsi se neukázal.

''Nesnaším tě.'' odseknu, hned poté si uvědomím co jsem vlastně řekla, a jaké vzpomínky tyto slova vyvolávají. I Harry vypadá poněkud zaraženě. ''Já... Omlouvám se,...'' začnu koktat. Harry se ke mně až nebezpečně přiblíží. ''Omlouváš se,... Za co? Za to, že spolu prostě máme vzpomínky?'' vypadá spíše udiveně než naštvaně. ''J-já...'' nejsem najednou opět schopná slova. Mezitím co na jeho rtech poskočí malý úsměv. Jen co sklopím pohled, palcem a ukazováčkem mě opět donutí podívat se mu do tváře.

''Nedělej to.'' zašeptám, pouze se usměje ještě více a přiblíží své rty k těm mým. V tom se bytem roznese zvuk klepání... Harry si povzdechne, zatím co já si úlevně oddechnu. ''Panebože proč mi tohle děláš...'' zavrčí Harry a odejde ke dveřím.