Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter sixteen.

Vše v mém těle se sevře, když se Harry protáhne kolem mě a vejde do mého bytu. Vypadá tak božsky... Jako vždy. Vlasy už má tak dlouhé, že je má sepnuté v mužském drdolu, moc mu to sluší.

Hlavou kývnu k sedačce a naznačím, aby se posadil, on však zůstane stát, což způsobí, že má nervozita naroste. Napadne mě zeptat se, zda-li chce něco k pití nebo jídlu... Avšak jeho vážný pohled mě zarazí.

V místnosti je najednou takové ticho, že by bylo slyšet mouchu dupat. Ze všech sil se modlím aby se Hazel neprobudila a nezačala plakat. Prosím broučku nedělej mi to, ne teď.

''Pokud jsi přišel jen proto, aby sis postál v mém obýváku, tak můžeš zase jít.'' sesbírám odvahu, zvednu hrdě bradu a narovnám se v zádech. Zdá se, že má poznámka ho pobaví, lehce se pousměje a zabodne své oči přímo do těch mých. ''Nepřišel jsem proto.'' zašeptá a udělá krok ke mně, avšak já taktéž udělám krok od něj. ''Proč jsi přišel?'' můj hlas zní chladně, a můj obličej zůstává naprosto bez výrazu. Avšak uvnitř mě se děje něco šíleného.

''Přišel jsem ti jen říct, že se mi nemusíš vyhýbat. To, že jsme na stejné škole nám ještě nedává záminku spolu komunikovat...'' svěsí ruce z kapes podél boku a pohled mu padne na mou nohu. ''To je vše?'' zhluboka se nadechnu abych udržela emoce tam, kde chci aby zůstaly. Zdá se zklamán mým chováním, avšak nepochopil, že to dělám pro dobro nás obou. Naše cesty se rozešly už dávno, a setkaly se jen na malou chvíli, spojit je znovu už myslím nebude nutné...

''Vlastně... Není.'' povzdechne si a udělá dva kroky ke mně. Bohužel já nemám kam uhnout za mnou je stěna. ''Nemusíš se mě bát...'' sáhne po mé ruce, ale já mu nedovolím ji chytnout. ''Dobře.'' podívá se na mě skleněnýma očima. ''Měla by jsi vědět, že pro mě je to minulost. Co se stalo na horách, zůstalo na horách.'' zakousnu se do rtu a s pohledem upnutým na jeho tvář přikývnu.

Do očí se mi nahrnou slzy. Harry si toho zřejmě všimne protože jeho obličej se bolestně zkřiví. Nevydržím dlouho a slzy se přelijí přes okraje víček. Sklopím pohled a zašeptám ''Teď už je to všechno?'' roztřeseně se nadechnu. ''Zřejmě ano,...'' odvětí a dá se na odchod.

''A Harry...'' zastavím ho ještě. Otřu si slzy z tváří a otočím se k němu. ''Já...'' slova se mi ztratí z úst. Chtěla bych toho říct tolik, ale nemohu. Zlomilo by mě to, znovu. A jeho také... Chtěla bych mu říct, jak mi chybí po mém boku. Jak moc bych zase chtěla po nocích usínat v jeho náručí. A že i přes to, co se stalo, je stále ten jediný, kterého potřebuji...

''Měj se.'' hlesnu. Ten maličký kousek naděje z jeho očí, které se na pár vteřin jasně rozzářily, je zase pryč. Vyhne se mému pohledu a pouze s tichým klapnutím dveří odejde.

Přiložím si ruku k puse a svezu se na kolena k zemi. Začnu hlasitě vzlykat tak, že nemohu dýchat. Je tak obtížné se nadechnout plně. Je to tu zase. Jsem zničená. Nemám tušení co mám dělat. Myslela jsem, že začnu od začátku. Ale místo toho pouze pokračuji v konci...

Pohled Harryho

Přes slzy skoro nevidím na silnici. Mám chuť řvát, rozbíjet... Ruce se mi třesou a mé srdce jakoby prasklo znovu. Myslel jsem si, že všechny rány jsou pryč, daleko za mnou, doma v Californii. Ale mýlil jsem se.

Zastavím před domem, vyběhnu z auta a spěchám do bytu. Jen co zabouchnu dveře, začnu mlátit do věcí kolem sebe. Nakonec se pouze svezu k zemi a svěsím hlavu do dlaní. Proč to tak moc bolí?

Chovala se tak chladně, jakoby to snad bylo opravdu za ní. Ale já vím, že není. A když plakala... Toužil jsem jen po tom si ji přivinout k sobě a usnout po jejím boku. Kašlu na to co se stalo, kašlu na všechno co se mezi námi kdy stalo..

Jak jsem mohl být tak slepý? Co jsem si sakra myslel? že zapomenu? Začnu jinak? Že přestanu trpět?

''Kurva!'' zakřičím z plných plic a začnu vzlykat. Nevnímám fyzickou bolest, když mi po prstech stékají pramínky krve z odřených kloubů, vnímám pouze tu psychickou bolest. Tu bolest ze ztráty. Zavrhla mě. Naprosto mě odepsala.

Před tím jsem se nedokázal vzdát, stále jsem o ni bojoval. Teď už ale nevidím jinou možnost.

''Já tě potřebuju Kaylee...'' zašeptám. Bolest uvnitř mě zabijí. Rozežírá mě po kouskách.

''Potřebuju tě.'' vzlyknu....