Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter eleven.

''Kluci...'' promluvím k nim zaraženě s pohledem upnutým na ni. ''Kurva kluci!'' zasyčím. Všichni zpozorní od Niallova mobilu a podívají se na mě. Kývnu hlavou dolů. ''Do prdele.'' prohlasí až příliš hlasitě Louis. Naštěstí Kaylee se neotočila.

Panebože, ona je tady. Proboha... Proboha... Do prdele... Zatraceně.

Má soustředěnost teď patří jen a jen jí. Nemohu uvěřit tomu, že je tady.. Dech se mi zastavil v půli cesty. Je ještě krásnější, než si ji pamatuju. Hnědé vlasy, vyčesané do culíku posazeného vysoko na hlavě, plné rudé rty roztáhlé do širokého úsměvu, čokoládové oči rozzářené jako nikdy předtím. Na sobě má tmavě modré šaty těsně nad kolena, které už jen pouze zdokonalují její božskou postavu, ramena jí kryje černé dámské sako. Vypadá naprosto úžasně. Při pohledu na ni se mi vybaví vše co jsem s ní zažil, opět. To jak jsem ji objímal, její meruňkový šampón, který jsem tak miloval. A ty usměvavé rty, které patřily jen mně... Proboha, vážně mi chybí.

 Můj pohled však padne na malé dítě v její náručí a na ženu co sem s ní přišla.

''Harry podívej se na její nohu.'' pošeptá mi Niall, podívám se tedy na její nohu, od půlky holeně ke koleni se jí táhla jizva. ''Ježiši...'' zašeptám si sám pro sebe zděšeně. Stěží polknu, nejradši bych se vrhnul za ní dolů a za vše se jí omluvil, sice si teď přesně nevybavuji za co, ale omluvil bych se.

''Co je to za dítě?'' pošeptá mi do ucha Niall, pokroutím hlavou. Nedokážu se vzpamatovat. Jsem naprosto paralyzován. Je mi jedno co je to za dítě, je mi jedno co je to za ženskou. Ona je tady.

Najednou i ona i profesor opustí třídu a za nimi i ta žena. Zůstávám v šoku stále zírat na to místo kde ještě před chvílí stála...

Pohled Kaylee

Nohy mě už začaly bolet z dlouhého stání ve třídě a tak teta pohotově navrhla jestli bychom nemohli jít na chodbu. Profesor povolil, vyjdeme na chodbu a já si oddechnu. Proboha už nikdy takhle dlouhé stání.

Hazel se mi začne kroutit v náručí, chytnu ji pevněji a otočím ji tak aby měla výhled na všechno dění. Je totiž děsně vzteklá, když nevidí co se děje. ''Jsem opravdu rád, že jste se rozhodla navštěvovat naši školu denně, někoho s takovým potenciálem potřebujeme.'' usměje se na mě profesor, zapomněla jsem jeho jméno... Eh, no nevadí.

''Také mě to velmi těší.'' střelím pohledem po tetě, protože zase stojíme. ''No, a co takhle prohlídku? Víte máme maličko skluz, musíme tady ještě s malou k lékaři.'' spustí opět teta. Je skvělá, co se improvizace týče. Jen ji sleduju s užaslým pohledem a nestačím se divit.

Škola vypadá opravdu majestátně, na webovkách to vypadalo menší. Ale takhle je to opravdu kolosální. Procházíme se školou zatímco profesor mě se vším seznamuje, i když většinu z toho již z nám, jak říkám z webovek.

''No, my děkujeme za prohlídku a budu se těšit.'' podám mu ruku a dám mu tím jisté sbohem pro dnešní den. ''Na viděnou.'' mrkne na mě a zasměje se. Zvednu koutky v předstíraném úsměvu, ve kterém jsem vážně profesionál a otočím se na odchod. ''Proboha.'' zašeptám a teta začne prskat smíchy. ''Byl vážně vtipný.'' zkonstatuje. ''Spíše divný.'' vykulím oči a napodobím jeho obličej.

''Co tvé nohy?'' zeptá se Barbara po chvilce. ''To stání bylo naprosto katastrofální!'' oddechnu si, že je to za mnou. ''Já vím, promiň nevěděla jsem, že to bude takhle protahovat.'' lítostivě se na mě podívá. Pokroutím hlavou a usměji se. Ona za to přeci nemůže.

''Páni, dala bych si moc dobré latté a nějaký zákusek, máš chuť?'' pošťouchne mě do ramena. Podívám se na Hazel, která už zase spí. Nakonec usoudím, že to není až tak špatný nápad. ''Jedeme.'' zasměji se.