Rebel Love Song II. h. s. ICZI

chapter eighteen.

Tetě Barbaře jsem další den vysvětlila své nedocházení do školy a vše co s tím souvisí. Můžu říct, že teď už ví úplně všechno. Zavolala tedy do školy a s ředitelem se domluvila, že by bylo lepší, kdybych začala až od příštího semestru. Což znamená, za tři měsíce zhruba. Tedy po nastávajících letních prázdninách. Dobrá uznávám, nastoupit do školy měsíc před prázdninami také nebylo zrovna chytré. Nemám z toho radost, ale mám čas na jisté okolnosti, jako třeba na svou malou dceru.

Jen co se ráno vzbudím, popadnu ještě stále spící Hazel do náruče a kráčím s ní do kuchyně. ''Dnes není den na vyspávání.'' zasměji se a položím ji do sedačky, konečně pootevře oči a začne fňukat. Chovám se úplně stejně, když mě někdo vzbudí. Bohužel má dnes smůlu, spát dlouho se opravdu nebude. Venku konečně svítí slunce a já nehodlám mrhat časem. ''Půjdu ti ukázat jak krásná Anglie dokáže být.'' zašeptám a přiložím jí flašku s mlékem k ústům. Nevypadá zrovna šťastně, ale nemá si na co stěžovat. Kdyby mě někdo vzbudil s tím, že se mám jít najíst, měla bych spíše radost, přece... Jídlo je super.

Několikrát musím Hazel znovu vzbudit protože u pití usne. Po úpěnlivém čekání konečně dopije poslední doušek a opět zavře oči. ''Ty toho teda vážně moc nevydržíš.'' povzdechnu si a odnesu ji zpět do ložnice. Položím ji na postel a do ruky popadnu mobil. Vyfotím ji jak opět spí a pošlu fotku tátovi s menší informací o tom jak se nám oboum daří.

''Tak hele já chápu, že tebe to asi ještě moc nezajímá. Ale musíš pořád spát?'' zavrčím. Jako odpověď dostanu jisté mlasknutí, když otočí hlavičku na druhou stranu. Postavím se a přejdu ke skříni. Vytáhnu jí jedny z nejoblíbenějších dupaček a pousměji se. Vždy v nich vypadá tak roztomile. Honem jí je obleču a culím se od ucha k uchu. Na hlavě má menšího pankáče z tmavě hnědých vlasů a to mě rozesměje ještě víc. Nasadím jí tenkou čepičku jen aby jí to zahřívalo uši a popadnu ji do náruče. ''Teď maminka.'' pošeptám a políbím ji na tvář. Z kuchyně vezmu její sedačku a přenesu ji do koupelny. Posadím ji do ní tak, aby viděla na všechno, co se kolem ní děje.

**********************

Když vyjdu ven, do očí se mi zabodne slunce. Přejdu rychle k Hazel v kočárku a natáhnu jí před obličej šátek aby jí slunce nebylo nepříjemné. Odhodlaně se nadechnu a kráčím vpřed. Příjemný vítr mi pročísne vlasy volně rozprostřeně po zádech.

Londýnské oko vypadá pořád stejně ohromně a Big ben taktéž. Všechno mi to připomíná časy, kdy jsme se tady procházeli s tátou a mamkou. Táta mě a mamku fotil snad všude. Měla jsem s ní hromadu fotek už jen z toho dne, ale ani jednu už jsem pak nikdy neviděla...

Smutně si povzdechnu nad myšlenkami, které se mi honí hlavou a raději se zasoustředím na něco jiného. Ve stánku se suvenýry pro turisty, si všimnu, že tam prodávají i dětské oblečení s typickými nápisy 'I love London'' a tak dále. Pouze se pousměji a kráčím dál. Je příjemné opět se procházet venku a cítit paprsky slunce na mé kůži. A zdá se, že nejsem jediná kdo si to užívá. Všude okolo mě je podstatně více lidí, kteří nadšeně pokřikují a zoufalé maminky běhají za svými dětmi jen aby je neztratily z dohledu.

Z Hazel se projdu snad kamkoliv, kde je to možné, ale po nějaké době začne opět foukat chladnější vítr. Předtím než se vydám na cestu domů, zmizím v obchodě, abych mohla večer něco malého uvařit.

Když stojím u pokladny, skrze skleněné dveře obchodu vidím, jak velké dešťové kapky venku padají. ''Úžasné.'' zavrčím naštvaně. Nákup strčím dolů do košíčku v kočárku a vyjdu ven. Hazel natáhnu přes kočárek plachtu aby nezmokla a rychlým krokem se vracím zpět. Za sebou zaslechnu troubení auta, proč troubí? Přece před ním nikdo není, a já v silnici také nestojím. Ohlédnu se, když v tom vedle mě zastaví černý range rover. Moment, to je to auto, které nás málem smetlo! Nebo je mu aspoň podobné.

Dveře se otevřou a za volantem sedí ten, kterého jsem chtěla vidět nejméně.

''No tak nastup, je to ještě kus.'' zachraptí a vyběhne ven. ''Nepotřebuji tvůj odvoz.'' zabručím a kráčím dál. ''Kaylee, nedělej scény, budeš nemocná ty i ta mála!'' křičí za mnou. Nakonec jeho hlas utichne. Oddechnu si s myšlenkou, že odjel, ale to se nestalo. Jeho auto jelo pomalu vedle mě.

''Nastoupíš?!'' křičí ven okýnkem. ''Myslím, že ne!'' zakřičím nazpět. ''Fajn!'' ozve se, jeho auto začne pomalu zrychlovat. Když si ale uvědomím, jak je to ještě opravdu daleko... Zastavím se a jeho auto se zastaví také. Zacouvá ke mně a opět vyběhne ven. ''Já věděl, že to půjde.'' zasměje se jeho dokonalým smíchem. Vyndám Hazel z kočárku a rychle s ní nastoupím, mezi tím co Harry dává kočárek do kufru.

Po chvilce nastoupí do auta a prohrábne si mokré vlasy. Pozoruji každý jeho pohyb. Jedna ruka ležérně položená na volantu, druhá složená v klíně. ''Děkuju, Harry...'' špitnu a on pouze přikývne. V jeho autě tiše sedím skoro půl hodiny než zastaví před domem. Ještě než vystoupíme, Harry mi podá jakousi mikinu. ''Schovej ji.'' jemně se usměje, když si ji nejistě beru. Přehodím mikinu přes Hazel a vystoupím, spěšným krokem přeběhnu k domu a Harry za mnou společně s kočárkem.

Otevřu dveře a oba vběhneme dovnitř. Zasyčím bolestí, má noha dnes vytrpěla větší rychlost než měla. Harry se na mě podívá poněkud ustaraně.

Zkontroluji Hazel, zdá se v pořádku, jen její očička jsou teď zmateně otevřená. Celá je nějaká polekaná. Políbím ji na hlavičku a hladím po zádech.

Harry otevře výtah a zajede tam s kočárkem. Pokyne mi ať nastoupím, dobelhám se k vyčerpaně k výtahu a Harry za mnou.

Když výtah zastaví opět otevře dveře a nechá mě vystoupit. Vytáhne kočárek a čeká než otevřu dveře. ''Já už to zvládnu.'' zašeptám a natáhnu se po kočárku. ''Nech to, udělám to.'' opět ten jemný úsměv. Odemknu tedy a vyzuji si boty. ''Mhm, nech ho tady.'' ukážu a on tam postaví kočárek.

Všimnu si jak má promočené celé triko a z vlasů mu téměř odkapává voda. Přijde mi neslušné vyhnat ho zpět do toho deště. ''Můžeš jít dál, jestli chceš.'' můj hlas je nesmělý, už ne tak odvážný jak má být.