Attack on Christmas: Christmas Calendar! [SnK ships; CZ]

1. door: Miraculous Mistletoe

Takže... Předem se hodně moc omlouvám, pokud některé povídky budou fakt krátké. Přeci jen nápad na 24 Fan fikcí na téma Vánoce je na někoho s mou fantazií vážně extrém. Ani nevím, jestli stihnu přidávat každý den, jelikož nemám tolik času psát... A nápadů taky není nekonečno. Gomen, gomen! ...Ale už to nebudu okecávat. Přeju příjemné čtení a snad si někde i vy najdete váš oblíbený pár^^ (Tentokrát jsem se fakt překonala, sepsala jsem dokonce i páry, které moc nemusím :D)

„Erene! Mikasa se zrovna vrátila, přišla s Arminem!" Eren vystřelil z postele a zaťal ruku v pěst, když se jeho prsty začaly třást. Čekal na zvuk matčiných ustupujících kroků, označujících, že byla ve své pracovně dole v pivnici předtím, než hnědovlásek slezl dolů z postele a téměř sklouzl po dřevěném schodišti v jeho zelenobílých pruhovaných froté ponožkách.

„Do prdele," Eren zamumlal poté, co se mu jen tak tak podařilo získat rovnováhu, jakmile dosáhl posledního schodu schodiště. Právě když se vyhrnul zpoza rohu, přední dveře zavrzaly a dovnitř vešel blonďák ve velké naducané bundě a s pletenou šálou.

„Armine! Bacha!" zakřičel, než narazil do postávajícího chlapce a stáhl ho s sebou dolů na podlahu. Ještě sebou trhl, pak se hned zvedl a s pokřiveným úsměvem mu nabídl ruku. „Promiň. Tyhle ponožky se moc s dřevěnou podlahou nekamarádí."

Armin obrátil oči v sloup a uchechtl se s lehkým ruměncem na tvářích. „Nebo jsi až příliš nemotorný," dobíral si chlapce a přijal jeho ruku, s jejíž pomocí vstal. Erenova ruka držela tu jeho o něco déle, než bylo nutné do té doby, než přišla Mikasa, jejíž tvář byla zpola pokrytá mohutnou červenou šálou.

„Už přišla Annie?" zeptala se černovláska, zavřela za nimi dveře, sundala ze sebe teplý kabát a pověsila ho na háček.

Eren se na ni podíval přes Armina, který se usilovně snažil dostat ze sebe sněhule. Na sestřinu otázku ale reagoval zamračením a obavami. „Ne, ještě tu není. Už patnáct minut tu má být."

Mikasina ramena mírně ztuhla, sáhla do zadní kapsy a vytáhla telefon. Armin mezitím konečně sundal své boty a vyčerpaně se posadil na podlahu na chodbě. Eren se tomu zasmál, zkřížil ruce na prsou a opřel se pravým ramenem o zeď. V očích mu zajiskřilo. „Nějak jsi s tím bojoval, huh?"

„Drž hubu, Erene." Tlumená odpověď přišla zpod ruky, kterou si blondýn položil na obličej. Posunul si ji tak, že jedno jeho modré oko vykouklo. „Sněhule jsou osina v zadku a ty to víš."

Eren naklonil hlavu a připustil: „Nemůžu tvrdit, že ne." Poté zamžoural zpátky na Mikasu oblékající si zpátky její kabát. „Kam jdeš?"

„Šla pěšky, protože nechtěla řídit to její mizerný auto. Půjdu za ní a dojdu s ní zbytek cesty," zavřela za sebou rychle dveře, takže se na ni Eren a Armin dívali s pozdviženým obočím.

Hnědovlásek natáhl ruku a pomohl svému kamarádovi na nohy. „Pojď do obýváku, počkáme, než se Mikasa vrátí."

Armin se s ním tedy přesunul do obývacího pokoje a sedl si do sedacího vaku kousek od krbu, z tepla cestujícího po jeho pokožce mu naskočila husí kůže. Eren padl na pohovku, svalil se na bok a studoval blondýnův profil ve světle ohně.

Arminova hlava byla trochu zakloněná dozadu, teplá záře ohně ztmavila jeho bledou pleť na zlatavou. Jeho oči byly zavřené, koutky úst byly vytaženy do slabého úsměvu.

Byl dokonalé ztělesnění klidu.

A vypadal zatraceně dobře jako ztělesnění klidu.

Hnědovlásek zčervenal a převalil se na břicho, ale natočil svůj trup tak, že mohl opírat tváře o svá předloktí a sledovat svého přítele. 'Neměl bych takhle přemýšlet...Ani nevím, jestli mě má rád nebo jestli je gay nebo...Já nevím, jestli je připravený na vztah-'

„E-Erene? Děje se něco?" Armin otevřel oči a přistihl ho, jak na něj zírá. Eren se okamžitě posadil, jeho svetr se mírně vyhrnul a ukázal tak část břicha, než ho rychle stáhnul zpátky dolů.

„N-Ne, jsem v pohodě," snažil se ho přesvědčit.

Blonďák přivřel oči a sledoval neklidně sedícího bruneta, samozřejmě mu to nevěřil.

„Erene," chlapcův pohled změkl, postavil se na nohy, přišel blíž a sedl si na kraj gauče vedlě nej. „Posledních pár měsíců se chováš jinak. Udělal jsem něco špat-"

Uhnul pohledem a zakroutil hlavou. „Ani o tom nemluv. Jen se chovám jak pitomec, protože-"

„Protože proč?"

Ztuhl a cítil, jak se mu nahrnuje krev do tváří. Náhle se zvedl, zamumlal několikrát za sebou "Ne, ne, ne", ani si neuvědomoval Armina za sebou, dokud ho tedy nechytil za zápěstí pode dveřmi.

„Erene?"

Náhlá změna tónu zachytila Erenovu pozornost, tak se otočil a škubnul sebou, když uviděl bolest v těch modrých očích. Armin se na moment podíval dolů a kousl se do rtu, než trochu uvolnil kamarádovo zápěstí. „Proč mi nechceš říct, co se děje?"

„Není to tak, že by bylo něco špatně, jenom..." Eren polkl, zoufale se snažil mluvit, přestože měl najednou vyschlo v krku. Armin stál tak neuvěřitelně blízko a Erenovy oči se nedokázaly odtrhnout od těch jeho rtů. 'Oh můj Bože, jak to mám udělat teď? Já... Je docela blbý to udělat takhle, ale...'

Přerušil své myšlenky, odtáhl Arminovu ruku ze svého zápěstí, načež pomalu propletl jejich prsty. Oči mu sklouzly k těm jeho. Druhou ruku zvedl a položil ji na modroočkovu tvář, čímž mu způsobil husí kůži. Naklonil se dost blízko, až se jeho rty téměř dotýkaly těch Arminových. „Je to v pohodě?" zašeptal.

Armin bez dechu přikývl, jeho oči se zaměřily na Erenovy rty a zavřely se až v momentě, kdy je brunet spojil v polibek.

Nebylo to jako polibek při velké oslavě, jak by se popsal ve filmech, ani jako silvestrovský polibek, když je nový začátek. Byl to polibek pod jmelím. Druh polibku, kde je známé teplo a možná trochu překvapení, ale něco to znamená. Něco, co vydrží.

Hnědovlásek tiše vydechl, když oddělil jejich rty a opřel si čelo o to jeho. Jejich oči se setkaly a oba se museli tiše zasmát.

Chlapec spokojeně zavrněl a trochu se od Erena odtáhl. Pobaveně si ho prohlížel, jeho oči zářily. „Takže... Tys musel čekat do té doby, než budeme pod jmelím, abys sebral odvahu a zjistil, jestli tě mám rád. Místo toho, aby ses mě zeptal, jsi mě vlastně polí-"

„Jo, jo," Eren zamumlal a zčervenal. Pustil jednu přítelovu ruku a místo toho ho objal kolem pasu. Armin instinktivně ovinul paže kolem jeho krku a zrudnul, když hnědovlásek řekl: „Jsem muž činu, ne slova."

Armin protočil oči a nepotlačil úsměv. „Jsi hlavně pako."

Eren se rozesmál, přitáhl si Armina ještě blíž a jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu to popřít."

„Mmhm," Armin zatřásl hlavou a naklonil se blíž, aby mohl znovu spojit jejich rty. „Veselé Vánoce, Erene."

„Veselé Vánoce."