Attack on Christmas: Christmas Calendar! [SnK ships; CZ]

6. door: Holidays with bae

„Jsi si jistý, že to nevadí?"

Marco obrátil oči v sloup a rozcuchal Erenovy vlasy. „Je to v pohodě. Moje máma tě chtěla potkat už dlouho, jasný?"

„Nebudu nějak... obtěžovat, že ne?"

„Erene, jsou Vánoce," ujišťoval ho vyšší z nich, přehodil ruku kolem jeho ramen a políbil ho do vlasů. „Ty se tráví s lidmi, které milujeme."

Hnědovlásek tiše zakňučel, přitiskl se na něj a pokusil se nevnímat příšerný zvuk kolejí pod nimi, zatímco jeli dál. Byl to studený vlak a Marco jen tiše sledoval, jak si Eren táhne rukávy od svetru nad jeho klouby, kříží ruce na prsou a snaží se shromáždit víc tepla tím, že se na něj mačká jak přísavka.

Bylo těžké sledovat ho, jak se dostává přes takové věci. Marco s ním byl už tři roky a každé každičké prázdniny se ho snaží přemluvit, aby s ním jel domů a potkal jeho rodinu. Není to tak, že by ji Eren nechtěl poznat, spíš se cítil vtíravě. Což je pěkná kravina, bože. Eren se někdy dokáže tak moc kritizovat, až to Marca zevnitř rve na kusy.

Mohl by trávit svátky s Arminem a jeho rodinou anebo s Mikasou, ale od letošního roku Mikasa studovala v zahraničí a Armin se rozhodl být na Vánoce s Jeanem, tudíž by byl chlapec úplně sám.

A to Marco nehodlal dopustit nehledě na to, jak by Eren tvrdil, že mu to nevadí.

Eren byl stále zdráhavý, ale nakonec se slabým úsměvem souhlasil (i když váhavě), když dal Marco nahlas reproduktor při hovoru s matkou a požádal ji, ať na jeho přítele zakřičí, aby hýbnul zadkem a jel za nimi.

Slunce pomalu zapadalo a Marco sledoval mizící rozmazanou krajinu, než otočil pohled zpátky k chlapci v jeho náručí. Eren měl nohy na sedačce a natisknuté u těla, stočený do kuličky, zatímco jeho hlava spočívala na Marcově klíční kosti. Byl horký a smrděl jako mýdlo a cigarety, ale stačilo zabořit nos do jeho nepoddajných hnědých vlasů a Marco se cítil jako doma.

Když se Eren konečně probudil spolu se slinou na Marcově tričku, venku sněžilo a vlak pomalu zpomaloval. Tak se protáhl a tiše zasténal při křupání ztuhlých zad.

„Spal jsi vůbec?" zachraptěl, poškrábal se na zátylku a znovu se o Marca opřel. Ten si ho okamžitě přitáhl zpátky k sobě, políbil ho na spánek a neklidně se přesunul na svém místě.

„Mm, trochu."

Eren naklonil hlavu, políbil Marcovu dolní čelist a v tu chvíli vlak konečně zastavil. Postavili se, vzali si své tašky, vylezli z kupé a pomalu následovali ostatní ven. Jakmile vešli do zimy, začaly na ně padat sněhové vločky. Pihatý chlapec tomu menšímu setřel drobné kousky sněhu z tváří, chytil ho za ruku, propletl jejich prsty a vydal se s ním najít auto, které pro ně mělo přijet.

„Má nás vyzvednout tvoje máma?"

„Můj táta a bratr." Mžoural na linii aut zaparkovaných těsně u chodníků. Jeho obličej se rozzářil poté, co zahlédl svého bratra, jak na ně mává a Eren kňučel, když ho Marco chytil pevněji a táhnul k onomu místu.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Marco potichu, zatímco hnědovlásek sledoval hravou konverzaci jeho bratra a pana Bodta na předních sedadlech. Klesl do zadního sedadla vedle svého přítele a jeho rty se stočily do úsměvu.

„Vypadáš jako oni," řekl a zazubil se, když Marco protočil oči v sloup, „Ale jsi mnohem hezčí."

„No, doufám," zamumlal mu na odpověď, ale culil se a třel si zátylek volnou rukou, zatímco ta druhá Erena hladila po stehně v uklidňujícím gestu.