Attack on Christmas: Christmas Calendar! [SnK ships; CZ]

2. door: Snowball fight

Jen tak mimochodem.. Na tenhle (i na minulý) pár píšu úplně poprvé, tak se omlouvám, pokud budou postavy trochu OOC... Vlastně tam bude o dost víc pairingů, na které jsem ještě nikdy nic nenapsala, tak to prosím berte s rezervou. Arigato^^

Když poprvé začalo sněžit a velitel Erwin navrhl jeden den volna, Levi odmítl. Nenáviděl chlad a věděl, že mít v tu dobu volno by znamenalo jít ven do toho mrazivého pekla. Neexistoval žádný způsob, jak by ho někdo přemluvil to dovolit.

Nicméně když se Sasha a Connie ukázali v kanceláři Erwina, vypsali všechny věci, které by se mohly pokazit, pokud by pracovali v tomto chladném dni. Erwin se otočil, podíval se na desátníka a ten zaklel. Obočnatec byl prostě příliš milý na všechny ty spratky v legii.

Když se ty dvě chodící katastrofy vrátily do jídelny se zprávou, všichni s očekáváním poslouchaly, posazení těsně vedle sebe kolem jednoho stolu, aby jim nic neušlo.

„Velitel Erwin nám dal volno!" rozplývala se Sasha nadšením. Místnost byla ihned plná ovacemi a rychlými kroky, jak všichni spěchali do svých kolejí, aby se připravili.

Levi stál ve dveřích a trucoval. Proč každý nemůže prostě zůstat vevnitř a relaxovat u krbu nebo něco? Proč musejí dělat tolik hluku? Hraní ve sněhu bylo stejně příliš přeceněno.

Všichni se vyřítili ven, zatímco Armin se ocitl sám na koleji, oblékal si ještě teplý zimní kabát a boty. Omotal si kolem krku šálu, přehodil si přes hlavu kapuci a zamířil ven klidně, ale s tichým očekáváním. Všiml si Jeana stojícího ne příliš daleko od něj. Zajímalo ho, proč ne nepřipojil k ostatním, tak se k němu se zájmem vydal. „Ahoj, co se děje, Jeane?"

Jean se otočil, měl nervózní pohled, ale rychle zareagoval: „No, víš... Čekal jsem. Víš, čekal jsem na tebe... Než půjdeš ven." Když blonďák naklonil zmateně hlavu na stranu, okamžitě ještě dodal: „P-Protože jsem se bál, jestli... Jestli bys možná nechtěl-"

Když ho poprvé zasáhla sněhová koule, byl ohromený a trochu ho to vylekalo. Armin se zasmál a sladce se na něj usmál, další sněhovou kouli v ruce. „Pokud se chceš koulovat, stačí říct."

Jean se rychle probral a také ho zasáhl. Oprášil se a znovu se usmál. „Fajn, jestli chceš teda takhle."

Další úder Jeana zasáhl přímo do obličeje, sníh měl i ve vlasech a cítil, jak mu mrazí tváře. Poté se oba dva navzájem honili a neúnavně po sobě házeli další dávky sněhu.

Sasha a Connie dělali sněhové anděly a ve zmatku téměř nadskočili, když se kolem nich prohnali dva divocí hřebci. Nebo spíš jeden kůň a jeho jezdec. Connie vykřikl a Sasha se začala hystericky smát a kazit jeho obrys anděla.

Když proběhli kolem Mikasy a Erena, kteří byli zaneprázdněni děláním jejich sněhuláka, černovláska je sledovala, jak poskakují na nedaleký kopec. Sama pro sebe se usmála, byla ráda, že se Armin baví. Obvykle si hrál sám, a přestože to bylo pěkné, tak bylo ještě hezčí vidět ho navazovat lepší vztahy s ostatními.

Po chvíli Jean nemohl Armina najít. Zřejmě se mu schovával v nějakém dobrém úkrytu. Rozhodl se vyšplhat až na vrchol kopce, aby získal vhodné místo až Armin přijde, aby na něj mohl střílet shora. Ano, to byla skvělá strategie.

Opatrně, ale jistě šplhal do kopce a zastavil se, až když konečně dosáhl na vrchol. Prohlížel si své okolí, ale nikde menšího z nich neviděl. Kde se ten prcek schovával?

„Opravdu sis myslel, že mne dokážeš přelstít, Kirschteine?" Byl přichycen nepřipravený hlasem za ním, když se na něj Armin náhle vrhnul. Ztratil rovnováhu a spadl spolu s blonďákem neohrabaně do sněhu. Chlapec se na něj triumfálně usmál a snažil se ho odstrčit, ale podařilo se mu jen začít je válet dolů z kopce.

Kutáleli se až dolů a Jean cítil, jak se k němu Armin tiskne. Podíval se dolů, aby uviděl chlapcovu tvář zabořenou v jeho kabátu. Když se dokutáleli až dolů, zjistil, že leží bez dechu v bílých peřinách s Arminem přitisknutým na jeho hrudi. Slyšel, jak se tiše hihňá a sám se musel usmát a s úlevou si povzdechnout.

„Měl bys být víc opatrný při dělání tak šílených věcí, Armine."

Menší chlapec zvedl hlavu a odhalil nadšení ve tváři. „Děláš si srandu? Určitě si to musíme zopakovat!"

Vyšší chlapec cítil, jak červená, když si uvědomil, že na něm Armin ležel. Ten si toho také všiml a dostalo ho do rozpaků, že si toho nevšiml dřív. „A-Armine, ležíš na mě..."

„Já vím," zamumlal a zabořil obličej zpátky do Jeanova kabátu, aby skryl dost zřejmý ruměnec.

„No... Ale nějak mi to nevadí..." Jean sám cítil, jak červená a také díky tomu, že Armin byl v této situaci hrozně roztomilý.

Když blonďák uslyšel tato slova, znova se podíval nahoru a posunul se blíže k Jeanově tváři. „T-Ty, vážně? Ty máš rád takové věci?"

Jean na chvíli odvrátil zrak a potichu přikývnul. Náhlé teplo Arminových rtů na jeho tváři způsobilo poskočení jeho srdce a pocítění blonďatých jemných vlasů na svém krku ho donutilo přát si, aby tento moment trval věčně.