Zůstaň se mnou

Část 10.

Připadala jsem si jako záhadný cizí druh, který taťka pozoruje a snaží se určit. Věčně hrál v nějaké skupině. A zjevně nikdy nepoznal něco tak ochromujícího jako trému.

,,To by byla škoda," řekl. ,,A já pro tebe mám báječný dárek, lepší než květiny."

,,Dej ho někomu jinému. Já tam jít nedokážu. Nejsem jako ty nebo mamka nebo Teddy." Bráškovi bylo v té době šest měsíců, ale už tehdy bylo jasné, že je silnější osobnost a má víc elánu, než jsem kdy měla já. A samozřejmě byl světlovlasý a modrooký. A i kdyby nebyl, narodil se v porodním centru, ne v nemocnici, takže možnost záměny novorozenců nepřicházela v úvahu.

,,To je pravda," mudroval taťka. ,,Když měl Teddy své první koncertní vystoupení ve hře na foukací harmoniku, byl klidný jako Angličan. Hotový zázrak!"

Smála jsem se přes slzy. Taťka mne vzal zlehka kolem ramen. ,,Víš, že jsem býval před vystoupením vždycky strašně nervozní?"

Podívala jsem se na něj. On přece odjakživa působil dojem, že ho nic na světě nevyvede z míry. ,,Říkáš to jen tak!"

Zavrtěl hlavou. ,,Kdepak. Bylo to strašné. A to jsem hrál na bicí, seděl jsem vzadu. Nikdo si mě nevšímal."

,,A co jsi teda dělal?"

,,Rozptyloval se." Mamka vyjukla ze dveří a vložila se do hovoru. Měla černou latexovou minisukni, červené tílko a Teddyho, který spokojeně slintal v nosítku. ,,Pár piv před vystoupením. Ale to bych ti nedoporučovala."

,,Tvá matka má zřejmě pravdu," řekl taťka. ,,Sociální pracovnici prohlížejí na desetileté opilce s nelibostí. Kromě toho, když jsem já upustil palačinky a zvracel na jevišti, byl to punk. Když ty upustíš smyčec a bude z tebe táhnou jako ze sudu, bude to vypadat neotesaně. Vy příznivci vážné hudby jste v tomto ohledu poněkud nadutí."

Teď už jsem se smála od ucha k uchu. Pořád jsem byla vystrašená, ale pomyšlení, že tréma může být vlastnost, kterou jsem zdědila po tátovi, bylo příjemné; nakonec jsem nebyla nalezenec.

,,Co když to popletu. A zahraju strašně?"

,,Mám pro tebe zprávu, Mio. Tady jsou k vidění všemožné hrůzy, takže nebudeš nijak nápadná," řekla mamka. Teddy souhlasně zavřískal.

,,Ale vážně, jak se člověk zbaví trémy?"

Taťka se nepřestával usmívat, ale zvážněl, protože zpomalil řeč. ,,Té se nezbavíš. Prostě jí překousneš. Zvládneš to"

A tak jsem šla. Nezářila jsem a diváci mi netleskali vstoje, ale také jsem to nezpackala. A po vystoupení jsem dostala dárek. Seděl v autě vedle řidiče a vypadal stejně lidsky jako cello, které mne přilákalo před dvěma lety. Tohle nebylo pronajaté. Bylo moje.