My Dream Directionerky

co se mi stalo?

Opatrně jsem vyndala ruku z jeho sevření a pokusila se vstát. Ale nešlo to, protože jsem byla připojená na dva stroje, které hlídali můj stav. Nad mnou byly různé zásuvky a tlačítka. Na každém tlačítku bylo něco napsaného a tak jsem si tedy přečetla jedno po druhém. Sestra. Viděla jsem na jednom z nich a zmáčkla jsem ho. Po ani ne minutě, přišla sestra a začala se ptát, co potřebuji. ,,Prakticky nic, jen potřebuji na záchod a odpojit od přístrojů. Sestra pouze kývla a udělala to, o co jsem ji žádala. Když byla hotová s odpojením, s rychlostí světla jsem běžela na záchod, abych se nepotentočkovala. Stihla jsem to! Zajásala jsem po tají. Vyšla jsem z koupelny a uviděla tu andělskou tvář, která mě vždy potěšila. Pousmála jsem se a rozešla jsem se k němu. On na mě koukal skoro jako na svatý obrázek. Najednou ke mě přiletěla moje 3. nej kamarádka Maky Svobodová. Už jsm klížila oči, že znovu usnu, ale nepodařilo se, protože poprosila Michaela, aby šel pryč a aby nás tu nechal o samotě. Kývala jsem důrazně hlavou a on to viděl, ale stejně opustil místnost. Hned co se za ním zavřeli dveřepopadla Maky kabel na nočním stolku a obmotala ho kolem mého krku. ,,Kurva¨ zasyčela jsem chraptivě, protože jsem nic jiného dělat nemohla. Kdybych začala hýbat rucemi tak se mi vyrvou ty šňůrky ve kterých teče nějaká tekutina a můžu umřít. Skoro by se jí povedlo mě uškrtit, ale najednou vkročil doktor a ona přestala a já mohla dýchat. Ihned co to uviděl přiběhl a popadl ji a odtáhl pryč. Když už se zavíraly dveře, ještě křikla ,, To já tě postřelila¨. Ve mě v tu ránu hrklo a zatajila jsem dech. přestala jsem na deset sekund dýchat a celé si to přehrála z jiných pohledů. Pokaždé to začali vyset na jediné otázce, proč to udělala? Tak nějak mi to nedocházelo, protože mě polila tma. ,, OMG! Už jsem tu zase!? To není možné! Já nemám knížku!¨ vyjekla jsem a najednou před mě spadla kniha od Johna Greena-Příliš mnoho Kateřin. Jen jsem kývla a vzpomněla jsem si na světlo a tak jsem tedy zakřičela do tmy ,,A lampička by nebyla?¨ A najednou se asi 4 metry odemne se rozsvítila žlutá lampička se zásuvkou, stoleček s tou knihou která byla před mýma nohama a sedací pytel do též žluté barvy. Jen jsem se pousmála a šla si sednout. Najednou se předemnou objevila televize a na stolku kazeta, na které bylo napsáno: Vzpomínky.  Tak jsem ji tedy vzala a dala ji na přehrávač. Hned co jsem pomačkala asi všechny čudlíky, které na něm byly a když už jsem si nevěděla rady, tak jsem si prostě kecla do sedacího pytle a zničehonic se to zaplo. Jen jsem výtězně máchla rukami a začala pozorovat obrazovku, na které se pomalu promítal můj život.  Když už skončil ,,film¨ a byla si v polovině knihy, tak jsem byla docela unavená. Tak jsem požádala o postel s teplými peřinami a usla jsem s plyšákem na hrudi.