"Co se děje?Co se stalo?Jsi v pořádku?" Přiběhl Guru a ptal se mě.
"Byl tu!Stefan tu byl!!" Řekla jsem mu. "Stefan?Stefan Gregor?" Podívala jsem se na něho "Odkud ho znáš?" Se zvednutým obočím jsem se ho zaptala.
"Stefan Gregor je snad nejhorší upír vůbec."Řekl mi.
"Už tu není bezpečno..Musíme zmizet......" Řekl a šel pryč.Asi si balit věci.Nevím já byla pořád v šoku.
"Počkej!!"Vyběhla jsem za ním.
"Nemůžu tu nechat tátu samotnýho!"Vyjekla jsem na něho. "Táta si nějak poradí.Můj úkol je tě chránit,slíbil jsem to tvé matce!"Nevěřila jsem vlastním uším.On by ho tady klidně nechal chcípnout.
"Děláš si ze mě prdel?!" Zařvala jsem na něho a on mi konečně dával víc pozornosti.
"Nemůžu tě tu nechat.On se vrátí a zabije tě." Přiblížil se ke mě a dal mi jeho ruce na ramena.
"Já tu tátu samotnýho nenechám!" Jeho ruce jsem dala pryč a utíkala do svého pokoje,kde jsem se i zamkla.
Jediný,kdo mi mohl pomoct,byl Justin.
Justine,byl tu Stefan a vyhrožoval mi...Potřebuju tě.Hned. -Denisee *odesláno
Hned jak se to odeslalo,někdo ťukal do okna. Vyděšeně jsem nadskočila.Bála jsem se,jestli to není náhodou Stefan. Díky bohu to byl Justin.
Hned jsem odevřela balkonové dveře a objala ho . "Děkuju" Přitiskla jsem se k němu,ještě blíž a vdechovala jeho božskou vůni.On mi dal jemný polibek na vlasy.
"Půjdeme dovnitř?" Zeptal jsem mě a jemně se usmál.
Na souhlas jsem kývla.Sedli jsem si na postel.
"Jak je možný,že tu si tak rychle?" Zeptala jsem se ho,páč o upírech toho moc nevím.
"Taková upíří schopnost."Usmál se na mě a políbil mě.
"Chyběla si mi."Znovu mě obejmul."Moment" Přerušila jsem tuhle boží chvíli."Musím zavolat Jenifer,jestli je vše,ok" Na souhlas kývl.
Vzala jsem telefon z kapsy a vytáčela její číslo.Několikrát to zvonělo a já měla už docela strach.
Díky bohu mi to zvedla.
"Uf..Ani nevíš,jak jsem si oddychla.To mi to prostě nemůžeš zvednou hned??" Naštvaně jsem na ni vyjekla.
"Denisee,Denisee hahahah..." Když jsem slyšela jeho hlas ztuhla jsem.Nemohla jsem mluvit,nemohla jsem nic udělat.
"Stefane,prosím.Nech jí být!" Konečně jsem nabrala sílu a zařvala jsem na něho.
"Já si nemohl pomoct,když ona má tak úžasně sladkou krev..Mmm"
Smál se mi do obličeje.
"Ty hajzle!!"Buřila ve mě zlost a vztek.Vzala jsem lampičku co byla vedle a mrdla ji o zeď. Justin na mě nechápavě díval.
"Uděláme takový obchod." Najednou zvážněl.
"Já ti dám tvoji sladkou kamarádku a ty mi za oplátku dáš ten řetízek,ok?"
"Fájn.Kdy a kde?" Zeptala jsem se ho.
"Tak se mi líbíš. Dejme tomu..zítra v 11 na hřbitově u kostela na tom kopečku." Jenom jsem kývla a on,jako by mě viděl položil.
"Justine ona má.."Nestihla jsem doříct větu a on mi do toho skočil.
"Vím,slyšel jsem.Ale ty mu ten řetízek dát nemůžeš!"Díval se mi přímo do očí.
