Z pohledu Hailey [hejly]
Obě jsme se nakonec dostaly do Vaďákova týmu. Toho youtubera neznám až tak dobře jako Krist, ale prozatím vypadal docela sympaticky. Na pokoji jsme byli po šesti – Já, Krist a k nám daly další čtyři holky, které se zdály být v pohodě. Zatím jsme se moc nepředstavovali, jen jsme si dali kufry na pokoj a na Vaďákovo požádání to namířily do klubovny v prvním patře. Posadily jsme se do křesla a čekaly na zbytek týmu. V týmu nás bylo dohromady 18, tudíž tři pokoje. Dvanáct kluků a šest holek. Předpokládala jsem spíš, že bude převaha holek, ale najednou se tam zkrátka objevilo moc kluků. Začali jsme se seznamovat, než Vadim přišel. Stejně jsem si polovinu jmen nezapamatovala, ale zatím to vypadalo na fajn tým. Na našem pokoji jsme byly já, Krist, Nicol, Míša,Teresa a Káťa, která moc výřečná nebyla. Cosi jsme si povídaly, jako jak jsme na Vaďáka přišly, a celkově o youtube, než přiběhl Vaďák s párminutovým spožděním. „Omlouvám se," řekl udýchaně a posadil se vedle Teresy do křesla. „Tak," řekl a na chvíli se zarazil. Došlo mi, že po nás asi chtěl jména, jen moc nevěděl, jak to říct, „představíte se mi,prosím?" usmál se. Představovat se začali nejdříve kluci z týmu. Michal, Lukáš, Tomáš, Richard, Emil, Mirek, Martin, Honza, Jirka, Dominik, Pavel a Petr. Cosi málo o sobě řekli a řada došla na mě. Jsem děsně stydlivá a kolikrát toho ze mě moc nevypadne, tak jsem jen koktavě řekla: „Jm... jmenuju se Hailey. Je mi patnáct..." Nevěděla jsem, co více říct, tak jsem tam jen seděla a civěla na Krist sedící po mé pravé ruce, která se rozpovídala o sobě, svých zálibách a tak podobně. Když jsme všichni domluvili, Vaďák se představil nám. „Jmenuju se Vadim, je mi 17 let..," začal.
„Má strašně boží oči, viď," zašeptala mi do ucha Krist. Nemohla jsem popírat, že je hezký, ale nehodlala jsem o něm nic říkat, dokud ho alespoň trochu nepoznám. Jakmile jsme se seznámili, pomalu jsme se odebrali do svých pokojů. Kluci, tedy hlavně kluci se šli seznamovat s ostatními youtubery a hrát, ale většina holek se odebrala do pokojů si vybalit. Vyšly jsme s Krist a Nicol dlouhé schody a na konci chodbičky zabočily do leva. Krist si automaticky zabrala palandu v rohu pokoje, tak jsem si s takovým neutrálním obličejem vybrala postel pod ní. Na ostatní holky zbyly dvě větší postele a jedna palanda. Posadila jsem se na svou postel pod palandou a rozepnula si kufr. „Vadim je naprosto dokonalej," řekla Míša a všechny holky se nad ním začaly rozplývat. Jen já tam tak seděla a zírala, jak se mi všechny ty věci mohly do kufru vejít. „Hele, holky, v půl čtvrtý přijďte do klubovny, okay?" Nakoukl do dveří Vadim a rychle se vytratil. Všechny holky naprosto zrudly protože jim došlo, že Vadim je pravděpodobně slyšel. „Jo,jo," zamumlala Teresa a všechny se začaly smát. Taky jsem se zasmála, přišlo mi to celkem vtipné. „Máme ještě půl hodiny," řekla jsem a lehla si na postel. Krist si lehla vedle mě a cosi mi pošeptala do ucha. „Zatím to tu vypadá dobře, ne?" Usmály jsme se. Dobře to tu vskutku vypadalo. „Pojďme se podívat do herny," navrhla Míša, „ale nejprve bychom si měly vybalit." Začaly jsme si tedy vybalovat do tří velkých skříní u zdi. „Myslím, že hernu nestíháme," řekla jsem když jsem si vybalila a ukázala na hodinky. „Máme to jen tak tak do klubovny, let's go." Dořekla jsem a namířila ke dveřím. Holky mě následovaly. Sešly jsme schody a přesně v půl čtvrté se posadily na ty stejné sedačky, kde už teď čekal Vadim. „Co se bude dít?" zeptala se Teresa a usmála se. „Dnes se už nic tak důležitého dít nebude, jen jsem vám chtěl říct, že večer je seznamující diskotéka. Diskotéky budou tři – dnes, čtvrtý den a poslední den na rozloučenou," nadechl se, „teď máte volno, můžete jít do herny, nebo si něco koupit v krámku, a tak." Usmál se na nás. „A... kde jsou vlastně kluci?" Zeptal se. „Taky jsi je volal?" zeptala jsem se. „No, je potřeba to říct i jim."
„Zajdu za nimi," nabídla jsem mu. „Zavolej je, díky." Usmál se na mě a zadíval se do mých očí. Odtrhla jsem se a mířila ke schodům vedoucím do druhého patra k pokojům. Zaklepala jsem na pokoj, ve kterém byl Richard a vzkázala jsem jim, že je Vaďák volá a že je sraz v klubovně. To samé jsem řekla i pokoji kde byl Honza. Několik kluků vyběhlo z pokojů a letělo rovnou po schodech dolů, někteří se zdržovali. Znovu jsem se posadila do křesla vedle Vadima. „Už.. by měli jít." Styděla jsem se. Téměř přede všemi, cítila jsem se úplně tak... nesvá. Za chvíli se kluci nashromáždili v klubovně a Vadim jim to zopakoval. Za chvíli do klubovny přišla i Fallenka se svým týmem a začala něco říkat Vadimovi. Moc jsem to nevnímala, spíš jsem zírala, kolik má Fallenka ve svém týmu kluků, čekala jsem spíše převahu holek. Všichni se pomalu rozutekli. Vadim jen zakřičel: „Diskotéka je v osm, v osm tady!"
Já tam seděla a koukala na Fallenčin tým. Moc se mi nechtělo zvedat, ale Fallenka řekla svému týmu vlastně to samé, takže jsem to slyšela rovnou třikrát. Zavřela jsem oči a přemýšlela. Vybavovala se mi ta chvilka, kdy se mi Vaďák podíval přímo do očí. Má opravdu pěkné oči. Za chvíli se rozutekl i Fallenčin tým a v klubovně jsme zůstali jen já a Vadim zírající do mobilu. Za chvíli si ke mně přisedl. „Tak co, jak se ti tu zatím líbí?" usmál se na mě. Má i hezký úsměv. „Jo, vlastně... je to tu docela pěkný, jak tobě?" opětovala jsem mu úsměv. „Je to tu fajn, fajn lidi, fajn tým..."
Jen jsem pokývla hlavou na souhlas. „Ty jsi... Hailey, že? Smím ti říkat Hai?"
„Jo, to... klidně."
