Z pohledu Teresy
Hailey před chvílí odešla. Mám strašnou chuť se podívat ke klukům, jestli tam skutečně je. Prý si tu zprávu přečetla, teď bych si ji měla trochu ohlídat, aby to respektovala. Jestli jí ještě jednou načapu, zabiju jí. Vadim je prostě můj. Holky pomalu odcházely do klubovny, tak jsem se rozhodla, že se mrknu po jejím strašně tajemném deníčku. Koukala jsem jí po posteli, pod matrací. Deník jsem nenašla, ale našla jsem jakýsi papírek. Byl na něm Vadimův facebook a jakési číslo. „To si ze mě dělá prdel," řekla jsem si... vlastně sama pro sebe a ten papírek si strčila do kapsy džínů. Usmála jsem se a vyšla z pokoje do klubovny.
Z pohledu Hailey
„Musíme jít," ukázala jsem Vadimovi čas. Otevřela jsem dveře na chodbu s mobilem v ruce a pomalu šla ke schodům. Když nikoho na chodbě neviděl, chytil mě kolem pasu a zastavil se. „Vadime, co děláš-" sykla jsem na něj a odtrhla se. Otočila jsem se na něj. Sklopil hlavu a šel dál. „Ale notak," narovnala jsem jeho hlavu, stoupla si na špičky a dala mu pusu na tvář. „Pojď ale," pobídla jsem ho a seběhla schody, Vadim těsně za mnou. „Hele, hrdličky," zasmáli se někteří kluci. Tak nevědomě jsme se na sebe s Vadimem podívali. Co? Kde to vzali. Jakmile mě uviděla Teresa, vstala a táhla mě směrem k pokojům nahoru. „Hej, kam jdete?" jekl Vadim a chtěl jít za námi. „Je to až moc osobní," sykla na něj Teresa a odstrčila mě za roh. Vytáhla z kapsy papírek. Ne, sakra, ne. On je to ten papírek co mi dal Vadim. Věděla jsem, že je po mně. Otevřela dveře do našeho pokoje a odstrčila mě tam. Tím papírkem mi zamávala před ksichtem. „Co to má do prdele znamenat?" začala na mě syčet. Každou chvíli mě chtěla vykopnout z okna. „Eh... papírek?" Dělala jsem ze sebe debila. „Ty krávo blbá, ty asi nevíš, že když teď řeknu třeba Stejkovi, oba pojedete domů? Vztahy jsou mezi členy a praktikanty zakázaný, jestli ti to nedošlo. A stejně je Vadim můj, a ty s tím nic nenaděláš. Takže. Tenhle lísteček je můj, o ničem nevíš, je ti to jasný?" Silou mě strčila na postel, hlavou jsem narazila do palandy a spadla na zem. Byla to celkem rána, protože se mnou spadl i kousek dřeva z palandy těsně vedle mě. Slyšela jsem rychlé kroky po schodech. Najednou bylo naprosté ticho. Seděla jsem tam na zemi a chránila si hlavu, Teresa mě ještě nakopla do břicha. Pak dělala že o ničem neví... rychle ke mně přiběhla a mumlala něco ve smyslu: „Hai, co ti je? Hailey?!" Do pokoje vtrhli čtyři praktikanti, Fallenka, Explo, Ati a Vaďák k smrti vystrašení ránou. „Co se stalo, holky?" vyhrkla Fallenka. „Ona Hai upadla a bouchla se do palandy, nevím, co se-" Vadim Teresu přerušil.„Nevykládej blbosti, Tereso," rozzuřeně na ní ukázal, „nechte mě tu o samotě s Hailey, potřebuju s ní něco vyřešit a ošetřit ji, porada se bude muset obejít beze mě," řekl. Stejk pobídl Teresu aby šla s nimi. Zabouchly se dveře. „Co se sakra stalo?" sebral mě ze země a z náruče mě položil na postel. Byla jsem strašně ustrašená, v ten moment jsem se Teresy hrozně bála. Bála jsem se hlavně toho, že to Teresa všechno řekne ostatním a že pojedeme s Vadimem domů + Vadim už nikdy nebude na Geekcamp pozván. Ve snaze vstát a utíkat za Teresou mě Vadim chytil za zápěstí a zadržel. „Co. Se. Sakra. Stalo, Hai!"přitáhl mě k sobě. Lekla jsem se a podlomilo se mi koleno, sedla jsem si znovu na postel. Otevřela jsem pusu. „Povídej," pobídl mě a klekl si ke mně, „počkej, ukaž mi tu hlavu." Nemohla jsem vyhrnout legíny. Ne, nesvléknu se, raději to nechám takhle. „Nejdou mi vyhrnout, a..." Odhrnula jsem si vlasy. Měla jsem tam malou krvavou stopu od rohu palandy, ze které trochu tekla krev, ale kolem se mi začaly dělat modřiny a pekelně to bolelo. „Bože, co ti udělala, já tu holku snad..."
Dala jsem mu prst na pusu, aby nic neříkal. „Strčila mě na postel. Našla..." rozbrečela jsem se, „našla ten lístek od tebe." Vadim si dal ruku na čelo. „Do háje, co teď na to řekneme." zamračil se. „A co když ho někomu ukáže?" řekla jsem, až vykřikla. „Nechci, abys měl problémy, bude lepší, když... už se spolu nebudeme bavit." Zašeptala jsem a sklopila pohled. „Myslím, že to nebude lehké," pohladil mě po vlasech. „Pojď, omyju ti tu ránu..."
„Nechci, bude to dobrý."
„Mám povinnost tě ošetřit, tak se sakra nevymlouvej," chytil mě za ruku a pomohl mi vstát. „Šíleně mě bolí hlava," vzlykla jsem, „a taky trochu koleno."
„Mám tě vzít na záda?" zasmál se. „Ne." Řekla jsem to naprosto vážně.
Šla jsem směrem k umyvadlu, jedinému v pokoji a omyla si ránu. „Nesmíme to říct takhle Stejkovi," omyla jsem si slzy, „ona by to práskla."
„Jak mu to asi jinak máme říct?" nadechl se. „Je to jediná možnost. Víš, raději budu s tebou, než abych jezdil na Geekcampy. Raději ti dám znovu mé číslo, a nebo..." zasmál se a mě zavibroval mobil. Podívala jsem se na něj. Přišla mi od něj žádost. „Co? Jak jsi to udělal?" napůl jsem se zasmála a napůl brečela. „Počkej, ta rána-" vytáhl z kapsy náplast, rozdělal ji a nalepil mi ji na krvácející ranku na čele. „Wuoala!" zasmál se. „Pojď, musíme jít." chytil mě za ruku. Nejistě jsem ho pustila. „Před nimi nesmíme..." zamručela jsem a odtrhla od něj svou ruku. Opatrně jsem sešla schody. Seděli tam všichni a koukali na nás jako na vrahy. Tady je něco v nepořádku. „Nech to na mně," zašeptal Vadim. Zašel za roh s praktikanty a já tam nejistě stála u schodů. „Hailey," zavolal na mě zpoza rohu. Šla jsem za ním, Fallenkou, Stejkem a Atim. Slyšela jsem nějaké přihlouplé poznámky na mě. Upřímně jsem to neřešila. Alespoň jsem to nechtěla v tu chvíli řešit. Jakmile jsem k nim přišla, šli jsme směrem k jídelně, kde jsme se posadili ke stolu. Fallenka tak naznačila objetí. Byla to strašně milá osoba. „Co se ti tam nahoře stalo?" zeptala se mě. Začala jsem vymýšlet výmluvu, ale Vadimův pohled mě donutil říct pravdu. „Já... Teresa... ona mě strčila na palandu." Myslela jsem, že už mě pustí, ale netvářili se na to. „Má k tomu nějaký důvod?" Mlčela jsem. Jen jsem tak zavrtěla hlavou, jako že ne. „Opravdu?" zeptala se ještě jednou Fallenka. „Mm, ne." Snažila jsem se usmát, ale tušila jsem, že Fallenka. Že... něco tuší. „Dobře." Poslali mě pryč a ještě tam něco probírali. „Běž do pokoje, dnes asi budeš muset být na pokoji, tedy... bolí to hodně?" zeptala se mě Fallenka. „Docela."
„Tak si běž lehnout, budeme se střídat a chodit tě kontrolovat," usmála se.
Kývla jsem a šla na pokoj. Jen jsem se hrozně bála toho, že mi Teresa udělá něco podobného, protože v tu chvíli jsem vlastně nemohla nic dělat. Lehla jsem si do postele a vytáhla mobil.
