Umlčel mě polibkem. Dlouhým a strašně příjemným polibkem. Ale nějak jsem to nepochopila. „Co? Já..."
Následoval další polibek, tentokrát o něco delší. Bylo to tak nádherné, ale i přesto jsem se odtrhla. „Proč jsi to udělal? Nemyslím si, že tohle je nejlepší nápad, Vadime..." vzdychla jsem a on se svýma úžasnýma očima zahleděl do těch mých. Nemohla jsem odolat. „Někdo nás uvidí..." zašeptala jsem a měla se k odchodu do pokoje. „Počkej," zastavil mě a chytil mě za ruku. „Chtěl bych ti říct, že..," pousmál se. „Že?"
„Že jsi nádherná."
„Ale notak... já... někdo... neudrželo by se to dlouho v tajemství, kdyby nás někdo načapal, chápeš... A navíc vztah takhle narychlo... nevydrželo by nám to," rozeběhla jsem se ke dveřím. Sakra. Vždyť se známe jen jeden pár hodin. Rozeběhl se za mnou, ale já teď chtěla být sama a přemýšlet. „Notak, Hailey..." zašeptal, ale tak, abych ho slyšela. Otočila jsem se. „Pojď zpátky," vzdychl, „nikdo se nic nedozví," usmál se a podal mi ruku. Nechytila jsem ho, ale šla jsem vedle něj. Došli jsme zpátky do místnosti, kde už se po Vadimovi sháněli. Zrovna hráli Prayers in C, tak jsem se zpátky posadila na židli a vedle mě se posadil i Vadim. „Běž, Vadime," řekla jsem nervózně. „To vedle tebe nesmím ani sedět?" Měl se k odchodu. „Ale jo," sevřela jsem ruku, „jen je to strašně nápadný, a, každý by nás podezříval, a já nevím, prostě... by-" zarazil mě. „ I tak jsi hrozně nádherná," pohladil mě na ruce, vstal a odešel. Vyrazil mi dech. Jen jsem tam tak seděla a civěla. Cože. Jakože...cože. To je strašně divný. V životě jsem snad nikoho neměla, alespoň ne tak, že bych se do něj zamilovala na první pohled. On byl opravdu strašně úžasný, strašně hezký, charismatický, vtipný. Prostě takový jako by každý dobrý kluk měl být. Ale kdyby nás někdo načapal spolu, odnesl by to Vadim, že. A to já nechci. Už se blížilo čtvrt na deset. Najednou všichni odcupitali si sednout a začala hrát taková potichá, romantická hudba. Viděla jsem Vadima, jak jde naproti mně. „Prosím, ne, ne,ať-" přišel ke mně a požádal mě o tanec. Ne, já nesnáším ploužáky, nee, pomožte mi někdo. „Já... eh..." Nečekal, chytil mě za ruku a šel se mnou. Dalších pár párů šlo taky, ale i přesto jsem byla rudá jako rajče a nebyla si ani jistá tím, co mám dělat. „Mamiiii-" zašeptala jsem tak, aby to nikdo neslyšel. Začala hrát strašně pomalá hudba a všechny páry, většinou složené ze člena a člena začali tancovat. Cítila jsem se hrozně, snažila jsem se uvolnit, ale děsně jsem se styděla. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych mohla Vadima chytit kolem krku a stejně musel být trochu v pokleku. Bylo mi strašně trapně. Prosím, ať už to skončí. Byli jsme na sobě strašně namáčklí. Když holky zjistily, že tancuji s Vadimem, jejich výraz odpovídal asi tak mému, když mě Vadim vyzval k tanci. Zničehonic se mi ten tanec začal líbit. Bylo to takové...pomalé, úplně jsem se uvolnila. Cítila jsem jeho nádhernou vůni a držela se jeho svalnatých ramen, protože jsem na něj pořádně nedosáhla a nemohla ho chytit kolem krku. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď. „Jsi malinká," zasmál se mi tiše. „Hm," zabručela jsem rádoby uraženě. „Je to roztomilý," usmál se. „Argh," zašeptala jsem a taky jsem se usmála. Jakmile hudba ztichla, chtěla jsem si jít znovu sednout, ale Vadim mě chytil za ruku a vlekl mě davem. „Pojď tancovat," zašeptal mi do ucha. Potřebovala jsem přemýšlet. „Umm, nevím, jestli je to dobrý nápad, není mi moc dobře," řekla jsem, „asi si půjdu lehnout..." otočila jsem se na druhou stranu. „Půjdu s tebou, doprovodit tě," řekl, „tedy pokud smím." Jasně, že smí, jen jsem zkrátka chtěla mít klid. „Jo, tak... dobře. Pokud vím, stejně za chvíli bude konec." Vadim cosi řekl Stejkovi a poté se mnou šel přes klubovnu nahoru po schodech do mého pokoje. Bylo tu celkem neuklizeno. Poté co jsem otevřela dveře do pokoje jsem se posadila na postel a Vadim zavřel dveře. „Jak ti je, jsi v pořádku?" zeptal se a podíval se mi do očí. Neodpovídala jsem, jeho oči mě naprosto zhypnotizovaly. „Jsem." Řekla jsem až po chvíli. Chvíli jsme tam na sebe civěli. Vadim mě pak chytil za ruku. „Ne, Vadime-" Políbil mě. Začal mě dlouze líbat. Znovu jsem ucítila tu jeho božskou vůni, nemohla jsem přestat.
Najednou jsem ale uslyšela hlučné kroky a dívčí smích. „Do prdele," zakoktala jsem a odtrhla se od Vadima. „Co teď?" zašeptala jsem. Byli jsme oba dva v háji. „Já ti říkala, že to neprojde!" Bouchla jsem ho do ramene. Nic neříkal, jen naznačil, že si mám lehnout, a on se postavil. Poznala jsem, že šly holky z našeho pokoje. Jakmile otevřely dveře od pokoje, uviděly Vadima, který se „jakoby" skláněl nad mou postelí a kontroloval mě. Jejich výraz byl poněkud zděšený. „Co tu děláš?" zeptala se Krist. Cítila jsem, že Vaďák je nervózní. „Eh, Hailey bylo špatně, tak odešla a já ji přišel zkontrolovat... spí." Snažila jsem se držet zavřené oči. Měla jsem vztek. Jak jsem ho mohla políbit? Jak teď musím vypadat? Zrudla jsem. Sakra. To bylo nenápadný. „Jo, jasně," zasmála se Teresa. Věděla jsem, že je to v háji. „Viděla jsem, jak jdeš s ní, myslím, že to nezakecáš." Do háje. To je konec. Nechci, aby z toho měl Vadim nějaké problémy. Snad toho neviděly víc. „To těžko," skočila jí do řeči Krist. „Nejprve šla Hailey a až pak Vaďák, Teres. Vaďák šel jinam." Zastala se nás. Cože? To nás viděla, nebo co? „Jak říká Kristýna." Usmál se Vadim. „Šel jsem ji jen zkontrolovat, zase půjdu, stejně už se diskotéka blíží ke konci. Mějte se," zavřel zasebou dveře. Strašně se mi ulevilo. „Co to tady vykládáš za kraviny, Kristýno?!" začala na ní křičet Teresa. Udělala jsem, že se probouzím a jedním otevřeným okem sledovala Teresu. „Je to pravda a i kdyby ne, proč do toho strkáš rypák?" V tu chvíli se mi chtělo brečet a chtěla jsem být doma. Nechtěla jsem, aby se Krist s někým hádala jen kvůli mně a Vadimovi. Když se mě ale zastala, musela nás s Vadimem vidět. Sakra, sakra. Teresa řvala dalších pět minut na Krist, všechny ostatní tam jen seděly a civěly. „Jdu spát," přerušila Teresu Krist a šla se převléct. „Já to tak nenechám." Zašeptala Teresa. Chtěla mi něco říct, ale jakmile jsem to poznala, naznačila jsem jí, ať je zticha. Převlékly jsme se, vysprchovaly se a den jsme zakončily rozhádaným „dobrou".
