Ozvěnou výstřelu do neznámá
rezonovalo okolí i sama dáma.
V srdci do konce jej tam chovala,
brzy pak ji zem hutná přijala.
Písek na jejích rtech líně třímal,
setřít jej polibkem – v to doufal.
Znát ladné křivky jejích boků,
nevšímat si chybějících zvuků.
Ne dlouho tomu mohlo být,
muž v černém odhalil její úkryt.
Těžký kámen i písek odsunul
a své rty na mrtvé přitisknul.
