Hnilobný pach vzduchem se line,
stěny vlhké a bezcitný chlad.
Krutý smích v rozlehlých chodbách zní,
ženy zrádné jako v polích had.
Parfém těžký jako žíravina,
ve světle ohňů třpytí se šperky
a šaty, pokryté drahokamy,
žhnou, jako těch plamenů jiskérky.
Zvuk střevíců se přibližuje,
po čele skane kapka potu.
V jazyce cizím slyším pár vět,
jimi přivolává věčnou tmu.
