Bílou vránou, co v noci tmou letí,
roztáhnout křídla a nechat se nést.
Vědět, proč každý k obloze hledí
a nechá k zemi rudé víno téct.
Bílou vránou, co černotou září,jako na obloze mlžné měsíc.
Touží se vyznat ve známých tvářích,
poznat v nich, čeho se všichni děsí.
Bílou vránou na křídlech nicoty,
kdy každé pírko mívá svůj význam,
objevit z výšin skryté náhody
a ujistit se, že s tmou už splývám.
