Until Dawn - Druhá generace [CZ]

Ze začátku hned zhurta

Sešla jsem se s Mattem, Joshem a Beth v naší oblíbené kavárně. Poslední dobou nás začala zajímat minulost našich rodičů a tady to probíráme.

,,Když se jich nezeptáme, nic nevypátráme," řekla jsem partě.

,,Máš pravdu," přikývl Josh a usrkl si kávy.

,,Třeba se někdy prokecnou," uvažovala Beth.

,,Víte co by bylo nejlepší, kdyby jsme se do Blackwood pines vypravili sami," přišel s nápadem Josh. Josh má vždycky ty nejbláznivější nápady ze všech a nezazlívám mu to.

,,Joshuo, fakt? Vždyť je to hrozně daleko odtud a kdo ví co tam opravdu je, když to v sobě už sedmnáct let dusí," vykulila na svého bratra Beth oči.

,,Byl to jenom návrh," pokrčil rameny Josh a podíval se na mě.

Já tenhle pohled znám, je to jakoby se se mnou dorozumíval pohledem a já mu rozuměla. Měl namysli stejné věci a to, že jeho plán se musí uskutečnit, dokud nám to neřeknou. Zbytek času jsme si povídali o škole a vyrazili domů. Bydlíme od sebe jen dvě ulice, což je tak deset minut pěšky.

,,Fajn, dneska zkusím z mamky něco vytáhnout," řekla jsem na rozloučenou a pak jen mávla.

Vešla jsem do tichého domu. Klíče jsem položila na botník, což byl jediný zvuk, co se ozýval. Bunda skončila na věšáku a boty v botníku. Nakoukla jsem do obývacího pokoje. Uviděla jsem mamku, která seděla na pohovce, přikrytá dekou s hrníčkem v ruce a krásným úsměvem na tváři. 

,,Ahoj mami," pozdravila jsem.

,,Pojď sem," řekla místo pozdravu.

Posadila jsem se s taškou na zádech vedle ní a prohlížela si obraz na televizi. Nebyl to film, byla to fotka. Na ní stálo osm postav, poznala jsem mamku, Ashley, Chrisa, Mikea a Emily. Autor selfie byl snědý chlap s docela velkýma očima jako mám já, že by můj otec?! Na Mikea se lepila nějaká blondýna s copánky a vedle Emily stál černoch. Mamka tam vypadala skoro stejně, pohledná dívka s krásným úsměvem a čistě blonďatými vlasy.

,,To je táta?" ukázala jsem na snědého chlapa s velikýma očima, hned jak jsem si všechny prohlédla.

,,Jo," přikývla s mírným úsměvem mamka.

,,Tohle je ta Mikeova přítelkyně, že jo," ukázala jsme na blondýnu.

,,Jo, Jess," kývla mamka.

,,A tohle je Matt," ukázala jsem na poslední mě neznámou osobu.

,,Jo, jo. Naposledy, kdy jsem ho viděla, tvářil se naštvaně a pohádal se s Mikem," prozradila mi mamka.

,,Proč?" 

,,To já nevím," pokrčila s úsměvem rameny.

Znovu jsem pohlédla na otce a nahrnulo mi to slzy do očí.

,,Copak, zlatíčko," objala mě mamka a já se jí rozplakala na rameno. Není nic lepšího než její objetí, vůně a krásný úsměv.

,,Řekni mi o něm něco," fňukla jsem.

Zahleděla se na mě, zřejmě přemýšlela, co má říct.

,,Co by jsi chtěla vědět?" vzdychla.

,,Vážně?" ožila jsem a rovněji se posadila. ,,Všechno, můžeš začít od začátku."

Teď se budou linout podstatné informace. Jo! Vychází nám to! Radovala jsem se v duchu.

,,Josh byl a stále pro mě bude ten nejlepší člověk na světě," usmála se mamka. ,,Víš tvé tety se... ztratily ještě dřív než jsme se vydali na tu chatku. Já jsem byla jediná, které Josh natolik věřil a svěřil se mi. Začalo nám spolu být dobře a scházeli jsme se často. Pak nás napadlo dát zase všechny dohromady jako dřív..."

,,A co se tam stalo?" Teď nebo nikdy.

Mamka mlčela a mě bylo jasné, že spíš nikdy. Dlouho se dívala na své nohy, zřejmě měla záblesky minulosti. Viděla jsem jak se jí zrychlil dech, zvedla hlavu a zadívala se směrem do kuchyně, kde se svítilo a já tak spatřila slzy, které se držely v jejich očích.

,,Běž si dělat úkoly," přikázala mi a nespouštěla zrak z kuchyně. Pořád si připomínala minulost.

,,Mami..." naléhala jsem, ale nenechala mě domluvit.

,,Běž!" zvýšila hlas. Klepal se jí, ale přesto dodala důraz. Oči zavřela a já uviděla malou neposlušnou slzu, která se linula ze zavřených očí.

Potichu jsem se zvedla a odešla. Jakmile jsem vyšla z obývacího pokoje, rozeběhla jsem se div jsem se nepřerazila o schody. V pokoji jsem odhodila tašku a hned napsala partě, že mám nové informace a že se musíme sejít. Hned po mé zprávě mi přišla odpověď a čas, kdy se sejdeme. Vzala jsem si do malé kabelky notes s tužkou. Do kavárny jsem hodlala přijít dřív a všechno si zapsat.

Kašlala jsem na úkoly a potichu seběhla schodiště do předsíně. Znovu jsem nakoukla do obývacího pokoje, ale mamka tam už neseděla. Instinkt mi radil, chovat se co nejvíce potichu a tak jsem i udělala. Zamířila jsem pomalu do kuchyně a uslyšela mamčin hlas. Vytáhla jsem notes a začala zapisovat.

,,Miku, klid, já vím... Vždyť se dozvěděla jen o svém otci... Ne, jenom jak jsme se dali dokupy... O Hanah a Beth jsem řekla jen to, že zmizely a nikdy se nenašly... Ne, víc ne... Jo, zavolám i Ashley, ať se s Chrisem připraví na možný výslech... Miku, vždyť jsme to věděli, že se o to budou naše děti zajímat... Teď si jen naplánovat co se můžou dozvědět a co ne... Ne! Miku, to rozhodně ne! Chceš aby se jim změnil život jako nám? Ne, chci aby si vedla spokojený život... Miku, ne aby tě napadla nějaká pitomost... Čau..." Slyšela jsem hodně podstatných věcích. Jo! Všechno to tak skvěle vychází. 

Jak se vám to líbí? Mně zatím jo :D. Už se těším, až si to budou muset mladí uvědomit a přijít na tohle všechno. Snad mi to všechno vyjde podle plánu. Budu moc ráda za hvězdičku :*

Btw. Moc vám děkuji, nečekala jsem, že pár minut po vydání budu mít dvě hvězdičky :******