Until Dawn - Druhá generace [CZ]

Ohroženi ze všech stran

Šla jsem beze strachu přímo za mým nosem. Musela jsem se i párkrát rozhodnou do které strany se vydám. Spoléhala jsem na instinkt. Nelíbilo se mi tu to ticho, to napětí a obavy o své kamarády. Začala jsem přemýšlet o Joshovi. Je to můj kamarád nebo něco víc?

Pokračovala jsem s myšlenkami dál a úplně jsem přeslechla začátek známého řevu. Zareagovala jsem bohužel vcelku pozdě. Zapomněla jsem na pravidlo a otočila se. Vrhlo se ke mně známé vychrtlé stvoření. Lekla jsem se a omylem upustila všechno, co jsem držela v ruce. Wendigo mě povalilo na záda. Už po několikáté jsem se potkali tváří tvář, tak blízko. Ucítila jsem ten hnusný pach krve. 

Najednou se se mnou svět zatočil, mezi zuby měl zaseknutý kus Bethiný bundy. Ztratila jsem pojem o čase. Ne, Beth... NE!Jestli umřela Beth, tak proč ne já? Proběhlo mi hlavou. Připravovala jsem se na smrt. Ucítila jsem velikou bolest, někde na hrudi a pak jen křik a plno ohně.

JOSH

Ještě jsem se chvíli díval na Hannah, která lezla po skále nahoru. Šlo jí to a proto jsem neměl strach, že by spadla. Fyzičku měla vždycky výbornou. Na mě teďka spočíval úkol najít mojí ztracenou sestru Beth. Otočil jsem se a nechal Hannah za sebou. Musel jsem znovu přes tu ohavně ledovou vodu, když jsem vylezl a přešel zase do tmavých chodeb, musel jsem se rozhodnou do jaké strany. Pravá bývá většinou šťastná, ne?

Pokračoval jsem takhle chvíli. To ticho a zatuchlo mi připadalo nesnesitelné. Všechno tohle ale zmizelo v okamžiku, kdy jsem zaslechl svojí sestřičku.

,,Joshi?" zahuhňala.

,,Beth?" Chvíli jsem se nejistě rozhlížel a potom jsem jí našel leže na zemi. V téhle tmě, kterou ozařovala jsem pochodeň jsem přímo viděl, proč leží Beth na zemi, a můžu říct, že jsem jí nikdy neměl tak rád jako teď.

Vrhl jsem se k ní a objal ji. Hned jsem měl bundu od krve, ale to bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Beth nespokojeně hekla a proto jsem jí pustil.

,,Můžeš vstát?" zeptal jsem se trochu přiblble.

,,Myslím... Možná..." začala se Beth pomalu zvedat, ale moc jí to nešlo a tak jsem jí pomohl.

,,Kde je Hannah?" zeptala se sestra. Stála shrbeně a sotva se držela. Proto jsem ji objal za pas a přidržoval.

,,Rozdělili jsme se."

,,Co?! Vidíš jak to dopadlo, když jsme se rozdělili a ani nevíš, kde máme bratra!"

,,Mně to neříkej, to Hann se chtěla rozdělit, víš jak je tvrdohlavá," bránil jsem se. ,,A co to... Pane bože, musí ti být zima!"

Beth měla roztrženou bundu snad všude. Vlastně na ní visel jen kus látky připomínající její bundu. Pod tím měla jen něco jako svetr, který právě navštívili molové. Pohne se a svetr se rozpadne. Bundu jsem ji nemohl dat, protože byla zmrzlá, ale pod tím jsem měl svetr, který jsem vždycky proklínal, protože ho upletla mamka... A... Asi bych s ním Hannah nesbalil.

Sundal jsem si bundu tak, abych pořád držel Beth. Neodpovídal jsem na její dotazy. Sundal jsem si svetr a opřel milovanou sestřičku o zeď. Natáhl jsem ji svetr přes hlavu a ona už dodělala poslední. Vzal jsem si promrzlou bundu zase na sebe.

Hodně dlouho jsme procházeli dlouhými chodbami a Beth už ztrácela sílu. Modlil jsem se, abychom se všichni vrátili zpět k milujícím rodinám a hlavně živí!

Mé prosby byly zřejmě vyslyšeny a my se společně s Beth dostaly ven. Tady to poznávám. Vyšel jsem po směru, kde by měla být chatka a doufal jsem, že tam uvidím jak bratra tak Hannah. 

Otevřel jsem dveře s proskleným oknem, které jsme zahradily dekou. Všiml jsem si rozbitého okna. Připadalo mi jako nedávno, co jsme tu s Hannah stáli a ona mi vyhrožovala, že mě prohodí tímto oknem. A ano, bylo to před chvíli, bylo to dnes ráno.

Zmocnil se mě strach, co vevnitř uvidím. Naštěstí se ke mně přihrnul bratr. Kulhal, ale žil. Ale po Hannah ani stopy.

,,Kde je Hann?" zeptal se vyděšeně.

,,Na to jsem se chtěl taky zeptat, šla vás hledat," v Mattových očí se leskl strach. 

Předal jsem sestru do Mattové péče. Matt jí položil na gauč a gauč i s ní přisunul blíž k ohni.

Podíval jsem se z okna ven a pak se otočil na sourozence.

,,Jdu jí najít," řekl jsem rozhodně.

,,Ne!" vykřikl Matt, ,,brácho, co když se už nevrátíš."

,,Matte, je to naše kamarádka..."

,,A má tuhý kořínek," skočil mi Matt do řeči, což nesnáším. ,,Sám jsem viděl, čeho je schopna, neboj se, vrátí se. Jen, už nechci abychom se rozdělovali."

Hned potom, co tohle Matt dořekl vtrhl kdosi do místnosti. Uskočil jsem ke gauči a nevěřil svým očím. Muž s plamenometem, před kterým jsme s Hannah utíkali, ji právě držel v náručí.

,,Hannah," vyjekl jsem a zapomněl na veškerou opatrnost. Vrhl jsem se k muži.

Muž ji beze slova položil na zem. Měla obvázanou hruď a rameno. Jevila známky života, ale rozhodně na to nevypadala.

Muž stále nic neříkal, vykoukl z chatky a poprvé promluvil.

,,Myslím, že už budete v dobrých rukou," kývl muž, přeskočil zábradlí a zmizel v hlubokém lese.

,,Co to má sakra znamenat?" podivil se Matt a odtrhl se od Beth. Vyšel ze dveří a tvář se mu rozjasnila. 

,,Rodiče jsou tu!"

Utnula jsem to tady (hm, toho by jste si fakt nevšimli, co? :-)). Je to předposlední kapitola, příští kapitola bude taková závěrečná (hm, to by jste si asi taky nedomysleli :-D) Mějte se hezky :-)