Until Dawn - Druhá generace [CZ]

Blackwood pines

Prošli jsme pod nápisem a stále se rozhlíželi okolo sebe. Bylo to strašidelné. Došli jsme k bráně, kterou jsme hodlali otevřít, ale nešla.

,,Vidím, že to musíme přelézt," vzdychla jsem.

Přešli jsme k nízké zídce a jeden po druhém jsme ji přelezli. Mně ani kluci pomáhat nemuseli. Za zdí se linula další cesta, kterou jsme došli k lanovce.

,,Hej, ty dveře jsou zamknutý," vrazil do nich Matt.

,,Fajn," vzdychla jsem naštvaně.

,,Zkusme najít druhý vchod," navrhla Beth a vyrazil za budovu, kde jsme objevili pistoli a terče z pytlů.

,,Vau," vzal si ji Matt do ruky a prohlížel si jí.

Zkoušel strefit pytle, ale vždycky, když vystřelil cukl sebou a minul.

,,Dej mi to, brácho," natáhl se pro pistoli ke svému dvojčeti Josh.

Stála jsem vedle něho a zajímalo mě, jestli se strefí. Zamířil a vystřelil. Na rozdíl od Matta to s ním necuklo a Josh se strefil velmi blízko středu.

,,Vau," zatleskala jsem mu.

,,To víš, mám rád střelnice na pouti," uchechtl se a udělal pózu se zbraní.

,,Hele, lidi, je tu okno," všimla si ho Beth, která se na své bratry nedívala.

,,Ale jak ho otevřít," pohrával si s pistolí v náručí Josh.

,,Přemejšlej," hodila jsem po něm úšklebek a sundala si batoh z něhož si vytáhla skateboard, který má opravdu úzkou špičku. Přiložila jsem ho pod okno do malé škvíry a zatlačila. Trochu se pootevřelo a mě dovolilo zasunout tam skateboard celý. Znovu jsem zabrala a okno se s velikým rachotem vymrštilo nahoru. Všichni jsme lehnutím uskočili. 

Teď jsem udělala vítězoslavnou pózu já a místo pistole jsem držela můj skvělý skateboard. Aspoň na něco se hodil. Zandala jsem zase polovinu do batohu. Oknem jsem prolezla jako poslední a trochu mi skateboard překážel. 

Ocitli jsme se v malé kontrolní místnosti, která řídila lanovku. Byl tam monitor a nějaké tlačítka na spuštění lanovky. Matt jedno tlačítko zmáčkl a zmáčkl to správné, lanovka se k nám blížila. Vyšli jsme z místnosti na čerstvý vzduch a čekali na lanovku. Já jsem si užívala nádherný výhled na pohoří.

,,Je dobrý nápad jet sedmnáct let nepoužitou lanovkou?" pochybovala Beth při pohledu na lanovku.

,,Ne, není, ale jak se chceš jinak dostat dál?" odpověděl Josh.

,,A nebyla tam před budovou jiná cesta?"

,,Ne, nebyla," odpověděla jsem za Joshe, který mi pohledem poděkoval.

Opatrně jsme nastoupili do lanovky a celou cestu jsme se raději nehýbali. Naštěstí jsme dojeli v pořádku a dostali se na čerstvý vzduch.

,,Koukejte na ten úžasný výhled," roztáhla jsem na chvilku ruce a dívala se. Při západu slunce to musí být tak romantické.

Po dlouhé době kapitola, já vím, ale nebyl nějak čas, užívám si naplno vánočních dárků. Takže se vám to pokusím nějak vynahradit :)