Until Dawn - Druhá generace [CZ]

Vydařená lež!

Ráno jsem se probudila vedrem. Pálily mi tváře a ruce. Přímo jsem hořela. Na setinu sekundy jsem se lekla, že mám horečku, ale vzpomněla jsem si na moji včerejší schůzku s partou. Spala jsem v džínách, mikině a ponožkách není divu, že mi je vedro.

Hned jsem se oblékla do tílka a tepláků a vyrazila z pokoje do předsíně. Ucítila jsem lahodnou vůni oběda. Ještě než jsem přišla do kuchyně, zahmatala jsem v kapse u bundy a našla jsem tam fotku s bílýma očima. Strčila jsem si jí do kapsy u tepláků a vyrazila do kuchyně.

,,Ahoj mami," přišla jsem k ní a dala jí pusu na tvář.

,,Ahoj, dneska sis přispala," usmála se na mě. ,,Volala mi Ashley. Matt, Josh a Beth prý jedou na nějakou párty na kterou je pozval Joshův spolužák. Jsi zvaná."

,,Vážně?" dělala jsem překvapenou a šlo mi to. ,,Pustila by jsi mě?"

,,Jestli chceš tak ano," usmála se mamka.

Objala jsem jí a hned informovala partu.

,,Můžu jít dneska ve čtyři do kavárny?" zvedla jsem hlavu od displeje k mamce.

,,Kolikrát ti mám říkat, že mi to stačí jenom ohlásit. Nemusíš se ptát, jsi už skoro dospělá," spustila mamka s krásným úsměvem na tváři.

,,Jo, já vím, jsem zvyklá z dětství.

Prý mám stejný úsměv jako mamka, když jsem její klon s očima po tátovi, ale já si myslím, že nikdo nemá tak krásný a uklidňující úsměv jako ona.

Vychutnaly jsme si oběd a pak stihly náš oblíbený seriál. Po seriálu jsme ho probíraly a užily jsme si krásné odpoledne. Užívaly bychom si ho déle, ale mamka musela do práce a já jsem znenadání osaměla.

Každým dnem se blížil víkend. S partou jsme si rozdělili úkoly a věci, co má každý přinést. Každým dnem se také zvyšovala moje nervozita z lhaní. To bylo snad poprvé, kdy jsem mamce zalhala. Vždycky jsem jí říkala všechno po pravdě a tento pocit z lhaní se mi ani trochu nezamlouval. Ale do Blackwood pines by mě nikdy nepustila, takže lhaní je nutností.

A přišel pátek. Měla jsem po škole a stačilo si jen sbalit. Vzala jsem menší batoh, aby se mi vešel do vlaku a autobusu. Naplnila jsem ho věcmi, které jsem měla za úkol a oblečením.

,,Už půjdu mami," hlásila jsem jí.

,,Tak si to tam užij a nepřeháněj to," objala mě.

Stály jsme v objetí dlouho.Nazula jsem si boty s mamkou v zádech a vycházela.

,,Ty si nevezmeš skateboard?" podivila se.

Zarazila jsem se, na co mi bude skateboard na horách?

,,No jo," plácla jsem se věrohodně do hlavy.

Podala mi ho a já jí ještě jednou políbila na tvář. Vyšla jsem z domu a rozjela se na místo setkání s partou. Tady se na skateboardu vydařilo jezdit, protože nenasněžilo, ale na horách bude určitě spousta sněhu. Na skateboardu jsem o hodně rychlejší než pěšky a to bez výjimky.

Dojela jsem na křižovatku a počkala na partu. Zkontrolovala jsem, jestli mám naší záhadnou fotku a když zjistila že jo, zastrčila jsem si skateboard do batohu. Samozřejmě se mi tam nevešel celý, takže čtvrtka čouhala ven.

,,Nemůžu se dočkat," poposkočila Beth, když jsme se všichni pozdravili.

Její nadšení z celé akce nás všechny překvapilo. Mile překvapilo.

,,Ty si bereš skate?" podivil se Mat a podíval se na čouhající kus skateboardu z batohu.

,,Kvůli mamce, přišlo by jí to divný," vysvětlila jsem.

Vyšli jsme směrem k vlakovému nádraží. Cesta vlakem netrvala dlouho, podle mého. Jeli jsme asi tři hodiny, ale díky kupé, ve kterém byla jenom naše parta jsme si cestu náramně užili. Cesta autobusem už tak zábavná nebyla. Nejdříve byl autobus úplně přeplněný. Čím víc jsme se blížili k horám, tím míň bylo cestujících, až jsme nakonec v autobuse zbyli jen my a spali jsme.

Probudil mě zvuk foťáku z mobilu a uviděla jsem smějící se kamarády.

,,Hej," okamžitě jsem se probrala.

,,Koukej se na tvůj obličej," smála se Beth a prohrábla si rezaté vlasy.

Vytrhla jsem jí mobil z ruky a podívala se na svůj spící obličej. Na fotce jsem měla hlavu opřenou o rameno, takže se mi udělal podbradek a měla jsem otevřenou pusu.

,,Ha, ha, ha," podala jsem jí mobil zpátky.

Bylo mi jasné, že to Beth nikdy nezveřejní, takže jsem se smazání nedožadovala. Začali jsme si povídat a prohlížet znovu fotku. Cítila jsem se zvláštně i když jsem neměla proč. Tyhle hory dělají zapomenutý dojem. Ani se nedivím, když tu několik lidí zemřelo a my sem jako blázni jedem. Autobus zastavil a mi uviděli vytesaný nápis na prkně, které viselo ze sloupu: Blackwood pines.

,,Vystupujeme panstvo," zvedal se Matt.

Vysoukali jsme se z autobusu a rozhlédli se. Opravdu, tady je to hodně chmurné. Ohlédli jsme se za autobusem, který odjížděl. Jsme tady a jsme odhodlaní dozvědět se pravdu.

,,Mám pocit, že tu jsme sami, jen my čtyři," promluvil do hrobového ticha Josh.

Přes 700 slov, to moc krátká kapitola není :). Prostě píšu, píšu a píšu a ani si neuvědomuji, kolik už mám napsaných slov, ale tak snad vám to nevadí :). Teďka se to bude pomalu rozjíždět a připravte se na nostalgii :) Votes a komentáře :*