Povídky

Vánoce jako každé jiné...nebo ne?

Seděla jsem v obývacím pokoji na gauči a sledovala pohádky. Každý rok dávají stejné pohádky a každý rok sedím a sleduji. Je jedno, kolik mi je. Ať už deset, čtrnáct, nebo jako teď sedmnáct.

Chtěla bych být na den jednou z těch princezen a potkat svého prince. Aspoň jednou být šťastná, že se mi splnil sen. Bohužel tu teď sedím sama na gauči, místo abych sledovala pohádky s hlavou v klíně svého pana "dokonalého".

,,Silvie?" Slyšela jsem maminčin hlas z kuchyně. Maminka jako každý rok zdobila ještě na štědrý den cukroví a táta šel pro dárky do garáže a dle délky jeho výletu mi bylo vždy jasné, že dárky dobaluje. Jenže nebylo tomu tak každý rok. Donedávna jsem věřila, že tatínek mluví s Ježíškem o tom, jaká jsem byla hodná holčička a co se mi za ten rok povedlo, co si zasloužím k Vánocům a podobně. Byla jsem malá a naivní princeznička, co věřila. Od doby, co vím, že Ježíšek neexistuje, jako by se veškeré kouzlo Vánoc vytratilo a mě zbylo jen přání najít někoho, kdo by mi rozumněl.

,,Ano mami?" Zeptala jsem se, když jsem dorazila do kuchyně a viděla maminku dozdobovat poslední kytičku z lineckého cukroví. ,,Dojdi prosím pro tátu. Je tam nějak dlouho" Pousmála se. Jen jsem kývla a šla ke dveřím našeho bytu a vzala si na sebe kabát, šálu a čepici. Zabouchla jsem za sebou dveře a vydala se ven z panelového domu. Garáže odsud byly deset minut cesty. Sáhla jsem do kapes svých džín a vytáhla mobil se sluchátky, které jsem následovně zapojila do mobilu a zastrčila je do učí. Na displeji jsem naklikala svou oblíbenou písničku.  Andrew Belle - In My Veins... Tu písničku jsem poslouchala často dokola, když jsem byla smutná nebo osamělá. Vždy mi pomohla. Ne, že bych se teď cítila stejně. Jen prostě.. Mám na ni náladu. To jistě všichni znáte, že?

Pokračovala jsem zamrzlými ulicemi našeho města. Líbilo se mi naše město zahalené do tmy a ještě pod sněhem. Každá vločka přikrévala část šedého chodníku a tak se chodník na chvilku stal čistě bílým do té doby, než v něm lidé zanechali stopy. Malé křehké vločky mi začaly padat do obličeje a foukal mírný vítr. Milovala jsem zimu odjakživa.

,,Tati?" Řekla jsem tiše při příchodu do garáží. Slyšela jsem tatínkův hlas a ještě něčí. Byl mi také povědomý, ale ne dostatečně, abych si vzpomněla. ,,Silvie?" Slyšela jsem odpověď. Došla jsem ke garáži naší Audi Q8 a vzhlédla. ,,Copak tu děláš?" Zeptal se mě. ,,Maminka mě sem poslala" Řekla jsem již normálním hlasem. ,,Ach tak. Já tě nepotřeboval."

,,A kdo tedy?" Začala jsem být zmatená. ,,Billy" Zasmál se a když řekl jeho jméno, někdo mi zakryl oči. ,,Billy!!" Vypískla jsem. Billy byl můj dlouholetý kamarád. Měla jsem ho velmi ráda. Trávili jsme spolu tolik času, dokud se neodstěhoval do Paříže. ,,Co tu děláš?" Řekla jsem se smíchem a objala ho. ,,Přijel jsem za svou princeznou" Šeptl mi do ucha. Musela jsem se pousmát. Miluju, když mi řekne princezno. Ostatně, která holka by to nemilovala?

,,Pojď se mnou" Řekl nadšeně. Podívala jsem se na tátu. ,,Jen jdi Silvie, já to tu jen dodělám a přijdu." Pousmál se  a otočil se k dárkům. Kývla jsem a vyšla spolu s Billym ven, kde jsme se zastavili. Zírali jsme jeden na druhého.

,,Víš.." Začal. ,,Chtěl bych ti dát dárek k Vánocům" Pousmál se a vytáhl malý balíček. ,,Billy, ale já pro tebe nic nemám." Sklonila jsem posmutněle hlavu a zavřela oči. ,,To nevadí" Šeptl a za bradu mi zvedl hlavu tak, abych se dívala do jeho očí. Usmíval se. Stále se jen usmíval. Nechápala jsem to.

,,Rozbal si to." Řekl tlumeným hlasem a podal mi drobný balíček. Kývla jsem a začala trhat balící papír. Byla jsem zvědavá, co papír skrývá za tajemství. ,,Billy! Tos nemusel!" Vyjekla jsem štěstím a se slzami v očích. Byl tam řetízek s přívěškem ve tvaru vločky. ,,Ukaž." Vzal mi ho z ruky a obešel mě. Pomalu mi připnul řetízek. Otočila jsem se a obajala ho. Byla jsem tak ráda, že ho mám. ,,Děkuju" Šeptla jsem a podívala jsem se do jeho zelených očí. ,,Nemáš zač." Mlčky jsme stáli a dívali se na sebe. Nemohli jsme odpojit svůj zrak od toho druhého.

Billy se pomalu přiblížil a políbil mě. Nečekala jsem to. Polibek jsem mu oplatila a takto to šlo dál, dokud nám oboum nedošel dech. Usmáli jsme se na sebe..

,,Ještě něco ti chci říci."  Přerušil dlouhé ticho. ,,Ano?" Vyzvala jsem jej. ,,Budeme se stěhovat." Odpověděl. ,,Cože?" Zeptala jsem se ho a stále jsem nechápala, oč jde. ,,Budeme se stěhovat zpátky sem" Zasmál se a objal mě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Billy se vrací!

Trošku delší část, ale to snad potěší <3
Veselé Vánoce <333
FallenUnicornKeth