Myšlenky

13 1 0
                                    

Někdy přemýšlím o tom, jaké to je zemřít. Jaké to je zahodit všechno tady a utéct do tajuplného světa tam nahoře. Nevím, kdo řekl, že naše duše se dostanou tam nahoru, ale musel přežít smrt, že tomu spousta lidí věří. 

Proč? Řekněte mi někdo proč... Proč je život občas tak dlouhý a nudný, proč je někdy tak krátký a plný šťastných momentů? Kdo ty momenty vytváří? Osud snad? My, nebo dokonce někdo blízký? 

Řekněte mi, jak bolí opravdová bolest,
Řekněte mi, jak chutná pravá láska a slast.
Povězte co znamená pravé přátelství,
Dejte mi ochutnat ochotu i zradu.

Život je jako jeden z příběhů, 
Deníků nekonečných zápisů.
Nekončících řádků, 
řádky bolesti, radosti a humorů. 

Pokud ti už na začátku přestalo psát pero, uchop nové, nový deník, nový život a začni psát znovu. Zvedni hlavu a nic nezahazuj. Nikde není psáno ani čteno, že nemůžeš začít znovu. Změň pohled na svět, začni býti lepším člověkem a nevracej se v minulosti. Žij dneškem i zítřkem. Nasaď úsměv, magickou masku, s kterou ti to půjde lépe. Není to faleš, ale vcítění se do šťastného člověka. Upni se na to, co máš rád a nenech si utéct každou příležitost, která ti může změnit život. 



PovídkyKde žijí příběhy. Začni objevovat