Je správné čekat na někoho, kdo vás opustil? Když vás někdo opustí, přestane se s vámi bavit kvůli naprosté hlouposti... Zapomene na vaše zážitky, zakopat vzpomínky a dělat, že se neznáte.
Míjet se ať už na ulici a nebo na sociálních sítích. Vědět, že ten druhý existuje, ale když mu zkoušíte napsat, nereaguje, ale přímo ignoruje.
Po večerech si prohlížíte společné fotky, posloucháte písničky, které jste poslouchali, když jste byli zrovna spolu. Ležíte v posteli, máte zavřené oči a před nimi se vám hrají vzpomínky jako film v biografu. Stisknete deku či polštář a snažíte se vyvolat pocit objetí od osoby, která s vámi ukončila vztah. Ať už přátelský nebo milenecký. Chybí vám tolik, jako by vám chybělo kousek vás. Jako by se vaše srdce roztříštilo na miliardu malých střepů a jeden ze střípků se někam poděl, neznámo kam.
Tak se teď cítím.. Vím, že daná osoba si to nepřečte. Vím, že nikdy nenapíše. Čekám, sice zbytečně, ale čekám. Odešel a už se nikdy neuvidí. Vzpomínky jsou silné a melodie... Ta sladká melodie mě vždy donutí k slzám. Ležím v posteli a přehrávám si každý tvůj úsměv, každý tvůj dotek. Den co den, noc co noc. Už nemám sílu čekat navždy. Myslím, že je asi zbytečné čekat navždy.
Co je zase slovo "navždy"? Je to slovo, které dává naději? Slovo, které uklidňuje? Kdykoliv jsi to řekl, napsal, věřila jsem ti. Věřila jsem, že nám to vydrží navždy. Už to slovo nenávidím.. A to čekání? Čekání mě začalo ničit natolik, že jsem přestala.. Přestala jsem na tebe čekat. Mezi tím co si ty užíváš života, mě ho ničíš. Má láska k tobě, se proměňuje v nenávist.
ČTEŠ
Povídky
Short StoryKrátké povídky bez pokračování. Každá kapitola je jiná povídka s odlišnými postavami a liší se také dobou a žánrem :) Snad se budou líbit :)) Můžete psát do komentářů třeba jaký chcete žánr. Pokusím se něco sepsat :))
