Vzpomínky

Kapitola 3.

"Emmo? Zlato vstávej." třese se mnou někdo. "Co se děje?" zašeptám rozespale a rozlepím víčka. Vedle mě sedí Esme a Carlisle. "Vyjíždíme na cestu. Je pět hodin ráno, aby nás nikdo nevyděl. Stěhujeme se na Aljašku." usmála se Esme a Carlisle přikývl. "Cestou ti nakoupíme nějaké oblečení, knihy, hygienu a další věci. Nábytek dokoupíme tam." dokončil to Carlisle a já přikývla. "Dobře. Za chvíli jsem dole." odejdou a já se vyhrabu z postele.

Vezmu si tašku s oblečením a jdu do koupelny. Převleču se do krásného oblečení a rychle běžím dolů. Ostatní už tam čekají s kufry až na Edwarda. Ten byl pořád v domácím a posmutněle se na mě usmál. "Ty nejedeš?" zeptám se a on zakroutí hlavou a dá mi ruce na ramena. "Ne. Zůstanu tu kvůli Belle. Neopustím jí." řekne a já ho obejmu, také mě objeme a potom mě pustí.

"Mějte se hezky, já jedu do školy." rozloučil se s ostatními a odjel. "Mrzí mě to." zašeptám a všichni se na mě nechápavě podívají. "Že musíte kvůli mě odjet pryč a nechat tu vašeho syna, bratra." upřesním. "Ale no tak. Už to neřeš." usmál se Jasper a začali skládat věci do aut. "S kým jedeš?" zeptá se Esme. "S vámi jestli můžu." odpovím a oni se rozesmějí. "Jistě, nasup si." otevře mi Carlisle dveře a já se připoutám.

"Jedeme." řekne Esme a my jsme vyjeli na cestu.

Sledovala jsem okolní krajinu a nevnímala nic. Pohledy ani rádio. A za chvíli se mi začali křížit oči. Snažila jsem se neusnout. "Emmo, klidně spi. Čeká nás minimálně pět dní jízdy." usmála se Esme a já přikývnu. Položím si hlavu o opěrku a za chvíli usnu.

Probudím se a chci se protáhnout a tak zvednu docela prudce ruce na hlavu a stejně rychle je dám zase dolů protože jsem zapomněla na to že jsem v autě, narazila dlaněmi o kapotu auta a v pravém zápěstí mi nepříjemně a bolestivě prasklo. "Emmo? Jsi pro boha v pořádku?" zeptá se vyděšeně Carlisle a Esme se na mě otočí. Snažím se zadržet slzy a pomalu kývnu. "Až zastavíme v krámě tak se ti na to podívám mezitím co ti Alice s Rose budou kupovat oblečení. Potom se podíváš na knihy a další věci." řekl klidně ale nevypadal tak.

"Dobře." zachraplám a snažím se potlačit bolest která mi vystřelovala až k loktu. Cítila jsem jak Carlisle dupnul ještě více na plyn a za dvě hodiny které byli příšerně dlouhé zastavoval a rychle vystoupil z auta. Také jsem vystoupila a on byl okamžitě u mě a vzal si mou ruku do té jeho. "Co se stalo?" zeptala se Rose. "Praštila jsem se o kapotu auta když jsem se protahovala." řeknu a Emmett se rozesměje. Několik párů očí se na nás otočí, tedy spíše na Emmetta kterému musela dát Rose pohlavek aby se uklidnil.

"No nic, my ti jdeme s Rose nakoupit oblečení." usmála se Alice a s Rose šli dál do obchodního centra. "Já jdu s nimi." zašklebil se Emmett a rozeběhl se za nimi. "Carlisle ti to dá do pořádku." usmál se Jasper před tím než odešel za nimi. "Bolí tě tohle?" zeptal se Carlisle a zatlačil proti mé dlani. "Jo." zavrčím a potom se na něj omluvně podívám. "V pořádku. Jak tě to bolí?" usměje se. "Jako by jsi mě tam praštil kladivem." odpovím. "Bude to naražené, ale ošklivě." usmál se na mě a z auta vytáhl obvaz kterým mi začal zručně obvazovat zápěstí.

"A Emmetta si nevšímej." usmála se na mě Esme když jsme mířili do obchodního centra. "To bude těžké." zašeptám a ona se na mě soucitně podívá. "Pojď. Vybereme ti hygienu, knížky, rámečky a další věci které budeš chtít." řekl Carlisle s úsměvem a vydali jsme se nakupovat.

Nákupy s nimi mě bavili. Nespěchali na mě ani mi nic nevnucovali a o půl hodiny později jsme se vraceli k autům z dvěma taškami. Ostatní už tam čekali. "V autech jsou tašky. řekne Alice a já se zaseknu. "V autech?" zhrozím se ale ona se jenom zářivě usměje a zmizí v autě. "Upřímnou soustrast." oplácá mě po rameni Jasper a sedne si k Alici. "Tak co máš s rukou, porcelánová panenko?" vysmíval se mi Emmett ale Rose ho ta ucho odtáhla do auta a mě věnovala omluvný úsměv.

Sednu si radši do auta kde začnu rozdýchávat vztek. Carlisle i Esme se také posadí do auta a znovu se dáme na cestu. "Někdo by ho měl pořádně zklidnit než se mu něco stane." zakroutí hlavou Esme. "Máš pravdu, chová se jako malé dítě." řekne Carlisle a podívá se na mě v zpětném zrcátku. "Moc se ti omlouváme Emmo. Přísahám že s ním promluvíme." řekl ale já zakroutila hlavou. "To je v pořádku. Zabít ho myslím nemůžu." ušklíbnu se.