Vzpomínky

Kapitola 5.

Viděla jsem samu sebe jak tančím, směju se na celé kolo a nevnímám nic kolem sebe. Až králíčka který mi proběhl pod nohama. Zasměji se a běžím za ním. Přeskakuju pařezy, kameny, jezírka i jámy al  najednou králíček zmizí a já nevím kde jsem. Mám strach, bloudím lesem a dorazím k podivnému místu které je pokryto krví. Rozhlédnu se vyděšeně kolem sebe a když se všimnu stínu začnu utíkat rychle pryč. Najednou se něco stane a já zakopnu. Bolí mě kotník a já s hrůzou zjišťuji že daleko přede mnou mě někdo pozoruje. Ani nedýchám a snažím se utéct, ale ten někdo pozvedne pistoli a vystřelí...

"Ne prosím!" slyším samu sebe křičet a rychle se probudím. Vedle mě je vyděšená rose a objímá mě. "Co se ti stalo sestřičko?" zeptá se mě. "Zlý sen. Noční můra. Až moc reálná." blábolím nesmysli. "Pojď dolů ostatní šli na lov." zvedne mě a jdeme společně dolů. Celá se ještě třesu a zrovna když se posadím na barovou židli Rose omylem shodí vázu a já se tam leknu že se se mnou židle převrátí a já spadnu na zem hlavou na před. "Emmo!" vykřikne a hned je u mě. "Holka co vyvádíš? To byl ten sen tak hrozný?" zeptá se ale já neodpovím a jenom si nechám pomoc. "Posaď se na gauč ostatní tu budou každou chvíli." řekne a když se posadím tak zmizí v kuchyni.

Přitáhnu si nohy k tělu a houpu se. Dopředu a dozadu... Houpu se takhle že jsem ani nepostřehla že přede mě Rose postavila teplé mléko. Probudila jsem se až tehdy když se rozrazili dveře a já se s trhnutím probrala z transu. "Emmo? Pro boha co se ti zdálo?" vykřikne Alice ale zastaví jí až Rose. Ke mě si sedne Carlisle a Esme kteří se tvářili vyděšeně. "Jsi v pořádku?" zeptá se Esme a já přikývnu. "Pojď do postele, musíš se vyspat." řekne Carlisle a pomůže mi na nohy. "Dobrou." zašeptám a vydám se spát, i když jsem silně pochybovala že usnu.

Lehnu si do postele a nic neříkajícím výrazem hledím z okna. Motá se mi hlava, je mi horko, chce se mi zvracet a jsem unavená. Tak se cítím do pěti hodinách kdy už začíná vycházet slunce nad obzor a já stále hledím z okna. Hodiny hlásí pět hodin ráno. Bojím se usnout. Bojím se další noční můry ale mé tělo si o spánek říká a tak usnu opřená o zeď. Ještě než pořádně zaberu uslyším otevření dveří, slabé vrzání parket a cítím jak mě někdo položil a přikryl.

Stojím na kraji útesu a člověk bez obličeje mi za zády drží nůž. Slyším chrčivé zvuky a naříkání mrtvých pode mnou. Mrtvých mezi které jsem měla za chvíli patřit a všichni pode mnou zemřeli kvůli muži který mi teď drží špičku nože u páteře. Třesu se vzlyky a zimou. Odmítám skočit a najednou cítím pronikavou bolest v páteři a tmu...

Vzbudím se s prudkým posazením a pohlédnu na hodiny. Spala jsem 10 minut. Už spát nebudu, slíbím si a jdu do šatny kde si vezmu oblečení s kterým zamířím do koupelny a tam se osprchuji, osuším a obleču. Chvíli se dívám do zrcadla na mé kruhy pod očima než si povzdechnu a začnu je pomalu zakrývat. Lepší to už nebude, řeknu si pro sebe a jdu dolů s rukama v kapsách.

"Emmo, co tady děláš máš ještě spát je Sobota." řekne Esme a já si všimnu že je tam jenom ona a Carlisle. Ostatní byli asi na lovu. "Nemůžu spát." zašeptám a sedu si mezi ně. "V noci si nás všechny vyděsila." řekne Carlisle ale já mlčím. "Rose si vyděsila." pokračuje a já se na něj podívám. "dobře, až budeš chtít řekni nám to ano?" řekne s úsměvem a já přikývnu. "Vybrala sis hezké oblečení ale Alici se to líbit nebude." prohlídne si mě Esme. "Proč?" zeptám se.

"Je to mdlé." řekne někdo od dveří a já pohlédnu do očí které nepatřili nikomu jinému než Alici. "Dneska ne." zavrčím ale ona mě stejně začne tahat z gauče a táhne mě ke mě do šatny. Nakonec jí svolím mě obléct do šatů, mini mikiny pod lopatky, lodiček a šátku. Nechám jí mě i nalíčit a ignoruju její pozastavení když mi smyla make-up pod očima a potom mi udělala i vlasy. Naštěstí mi zakryla kruhy což bylo snad jediné za co jsem jí děkovala.

"Hotovo." řekne a já bez poděkování odejdu dolů kde už byli i ostatní. "Jak ti je, porcelánová panenko?" zeptá se Emmett a já jsem se v půlce pohybu zastavila. Sedala jsem si do křesla ale rozmyslela jsem si to a kvůli navalenému vzteku jsem odešla sednout si na schody.