Vzpomínky

Kapitola 8.

Před letadlem stála dvě černá auta a u nich dva muži, upíři a když si nás všimli vydali se k nám. "Carlisle." ušklíbl se ten blonďák. "Demetri." odpověděl mu Carlisle a nuceně se pousmál. "Felixi." dodal když k nám došel hromotlouk podobný Emmettovi. Tety, 'podobný'.

"Zdravím. Á! Váš nový přírůstek! Aro se na tebe už těší." ušklíbl se Felix a já se rozklepala. Carlisle mě obejme kolem ramen. "Myslím že bychom měli vyrazit." řekne. "Ale jistě. Ty, tvá žena a nejmladší dcera jedete se mnou, ostatní jedou s Demetrim." řekne a pokyne nám abychom šli za ním. Naposledy se podívám na mé sourozence a potom doběhnu Carlislea, Esme a Felixex. Sednu si k Crlisleovi a Esme dozadu a vyjedeme k hradu.

Měla jsem strach a muselo to na mě být vidět protože mě Esme i Carlisle uklidňovali. Celou cestu jsem byla jak na jehlách a nevěděla jsem co mám od vládců očekávat. Jediné s čím jsem si byla alespoň trochu jistá bylo to, že si s nimi nesmím zahrávat.

"Vystupujeme." řekl Felix po době která byla z ničeho nic velmi rychlá a všichni jsme vystoupili. Ostatní přijeli hned po nás a rozběhli se okamžitě k nám. "To je za trest." zavrčel Emmett ale tentokrát ho nikdo z nás umlčet nehodlal. Měl pravdu a všichni jsme se na tom shodli.

"Nemuseli jste letět všichni." ušklíbl se Demetri ale dál to nekomentovali a vedli nás do hradu. Šla jsem vedle Rose a dívala jsem se do země nebo do zdí vedle mě nebo nade mnou. "Jsme tady." podíval se mým směrem Demetri a otevřel masivní dveře.

Všichni jsme vešli do kruhové místnosti a naproti nám byli tři trůny na kterých seděli vládci upírů. Aro, Marcus a Caius. "Á, Carlisle!" vydal se k nám okamžitě Aro a já zatajila dech. Srdce se mi rozbušilo a ostatní upíři se otočili mým směrem. "Aro." kývl hlavou Carlisle když k nám Aro došel. "A tady je tvůj nový přírůstek." podíval se na mě.

"Ano. Aro představuji ti Emmu, Emmo Ara si jistě pamatuješ." řekl Carlisle a Aro na něj pohlédl. Carlisle k němu na táhl ruku a Aro jí stiskl. Nechápala jsem to. "Aro má dar. Když se tě dotkne, přečte tvou minulost, dalo by se říct." vysvětlí Emmett. "Ach tak." pousmál se Aro když pustil Carlisleovu ruku a znovu se přesunul ke mě.

"Zvláštní. Ještě nikdy jsem nezažil že by si měnič tak dobře rozuměl s upíry, nebo dokonce se stal jejich rodinou." zašeptal ale jeho hlas prořezával ticho které zde panovalo. "Dovolíš?" řekl a natáhl ke mě ruku. Chvíli váhám než udělám tři kroky které nás oddělovali a dotknu se jeho ruky, kterou si k sobě přitáhl a vzal jí do svých dvou.

Nic jsem necítila ani neviděla, ale Aro viděl vše. "Zapomněla jsi na svou rodinu." řekl ale stále držel mou ruku v těch jeho. Já sem mlčela. Byla jsem příliš vyděšená na to abych mu odpověděla, to za prvé a za druhé, nevěděla jsem co říct. Pustil mou ruku a obrátil se ke svým bratrům a pomalu se k nim vydal.

Esme si mě k sobě přitáhla a objala mě. "Myslím, že můžete jít." řekne a otočí se zpátky k vám. "Dávejte si ale pozor na ostatní upíry." usmál se a pohledem sklouznul opět na mě. "Jestli je to vše, rádi bychom odešli." řekne Carlisle. "Ale jistě, brzy nashle." řekl než se vydal ke svému trůnu a my jsme si rychle pospíšili za Demetrim a Felixem pryč.