Need New Energy

Část 3: Strach, hrůza a bolest

Faelivrin mě vzal do náruče. Z očí mu tekly slzy. Vyhoupla jsem se do sedla. On si sedl za mne a já se o něj lehce opřela. Pomalu jsme se rozjeli. Vyjeli jsme za sluncem. Louka se nádherně třpytila. Kůň běžel s větrem o závod. Bylo to fantastické. Viděla jsem hory, pole, louky i lesy. Faelivrin měl ruce kolem mého pasu a držel uzdu. Jeli jsme mlčky. Bylo mi to divné. Cizí kluk mě zachrání, ošetří a někam mě veze. Nezná ani mé jméno. Stará se o mne. A něco mi očividně tají. "Poslouchej" začala jsem konverzaci "Ty si mne zachránil z toho lesa. Teď mě někam vezeš. Neznáš ani moje jméno a něco mi tajíš." Faelivrin zbrzdil koně. Otočila jsem se na něj. Stáli jsme na lesní cestě. Slunce svítilo. Lehce foukal vítr. "Nechtěl jsem ti to říkat. Když jsem viděl tvou reakci na ten požár, bál jsem se, že se budeš chtít zabít." sklonil hlavu a seskočil z koně a sesadil mě. Stáli jsme v lese vedle koně. Faelivrin vzal mou hlavu do svých rukou. Koukal mi do očí. "Jak se tedy jmenuješ?" zeptal se. Položila jsem mu ruce na jeho boky. "Melwen. Mé jméno je Melwen." řekla jsem tiše. "Dobře Melwen" řekl ještě tišeji. Hlas i ruce se mu chvěly. "Umíráš... Na otravu Baziliščím jedem." Rozbrečela jsem se. On se nadechl a pokračoval. "Když do tebe vojáci kopali a mlátili, tak do tebe zabodávali ty ostny. Není to ozdoba, je to zbraň. Stačí malé bodnutí a umřeš do několika dnů." Dech se mi zrychlil. "Dá se to nějak zastavit, nebo zmírnit bolesti?" zeptala jsem se. "Mám u sebe v doupěti protilátku ale je to zhruba dva dny cesty od tohoto místa." Stále mi hleděl do očí. "Neboj se, já tě zachráním" jeho safírové oči se přiblížily. Naše rty se setkaly. Přitiskla jsem se k němu. Byl velice něžný. Pomalu jsem se odtáhla. "Pojedeme?" zeptala jsem se. "Pojedeme." řekl a chtěl mě pustit, ale mně se podlomily kolena a já mu padla do náruče. Nepadla jsem ale do bezvědomí. "Už vážně musíme jet. Napij se." řekl a podal mi lahev s vodou. Já jsem se pomalu napila. Faelivrin mě vytáhl do sedla ale tentokrát ji mě posadil za sebe. Svázal nás do sebe řemínkem. Rozjeli jsme se. Kůň běžel velmi rychle." Klidně můžeš spát. Budeme už brzy tam." řekl Faelivrin po hodině a půl cesty. Položila jsem se na jeho záda a zavřela oči. Do minuty jsem usnula.