„Ano, moje žena." Adam letmo pohladil bílou lebku, jež mu visela okolo krku.
Mell zakývala hlavou a pohledem zase zapátrala po přívěšku. Tolik se jí líbil.
Snad si všiml, že se po něm kouká, protože se na Melissandru zpytavě zahleděl a nepřestal, dokud mu nevěnovala poněkud nevinný pohled a raději se nezačla koukat jinam.
On si všimne úplně všeho, cokoli co udělám, nebo kamkoli se podívám, on mě sleduje.
Adam se najednou zdvihl z postele. „A ještě jedna věc," pravil zamyšleně. „Počkej tady, něco ti přinesu."
Melissandra přikývla.
Za moment byl zase zpátky a v jedné ruce držel černý župan.
„Na, chytej." řekl a hodil jí ho přes pokoj. „Pujč si to, abys měla v čem spát."
„Děkuju vám." řekla Melissandra a přitáhla si župan k hrudi.
Adam jen pokýval hlavou. „Radši už běž do postele Mell, ať máš na zítřek dost sil."
Melissandra pochopila. Zítra už totiž nemusím spát tady v ložnici, ale třeba někde pod mostem u Temže, jestli se tak tvoje manželka rozhodne.
Očekávala, že to tak dopadne. Nedělala si žádné iluze o solidaritě a srdečnosti jeho drahé polovičky. Kdyby byla na jejím místě, taky by tak učinila, protože proč by se taky obtěžovala s někým takovým.
A nevěřila ani tomu, že by ji tady Adam nechal o něco déle. Byla by mu jen na obtíž, jednodušší řešení je zkrátka vyhodit ji ven. Bála se toho, ale nedivila se. Je tady zbytečná překážka.
Poslušně si zalezla do postele, a když se za Adamem konečně zavřeli dveře, svlékla si své šedé šaty a navlékla se do vypůjčeného županu. Byl jí hrozně velký a trochu rozptilovalo to, že byl cítit stejně jako vlastník, ale to se dalo koneckonců skousnout, protože byl měkký a bylo v něm i teplo.
Zabalila se do deky a zavřela oči. Už dávno spala, když se domem zase rozlehly táhlé tóny houslí.
Utišující něžné ukolébavky.
Vzbudilo ji až zaklepání. Prudké 'ra-ta-ta-ta'. Melissandra překvapeně vyskočila z postele, a aniž by si stačila pořádně upravit svoje provizorní pyžamo, docupitala ke dveřím a bez meškání je otevřela.
„Co se děje?" zachraptěla rozespale a přitom se pokusila pořádně si promnout spánkem zalepené oči.
„Pojď se nasnídat." řekl Adam, aniž by k ní obrátil pohled.
„Kolik je hodin?" maličko se překvapila, protože jí přišlo, že rafička na protějších pendlovkách se od chvíle, co se odebrala do postele o mnoho nevzdálila.
Adam jen krátce pokrčil rameny. „Bude osm."
„Ale to je ještě světlo."
„Je."
Melissandra si nahlas povzdechla. „Jen se obleču." řekla smutně a zavřela za sebou dveře.
Seděla vedle něj na starém gauči a tiše olizovala zbytky sedlé krve ze dna skleničky. Byla to Napoleonka, a když se trochu nahnula ke straně dala se z ní krev docela pohodlně slízat všechna.
„Chceš ještě?" zeptal se najednou.
Melissandra k němu otočila hlavu. „Asi ne." řekla nedůvěřivě a položila sklenic na stůl.
ČTEŠ
𝓜𝓮𝓵𝓲𝓼𝓼𝓪𝓷𝓭𝓻𝓪 𝓒̌𝓪́𝓼𝓽 1.
FanfictionV téhle části příběhu se děsivě působí spíše zblízka. 1. Část fanfikce na Jarmuschův film Only Lovers Left Alive (OLLA).