𝓜𝓮𝓵𝓲𝓼𝓼𝓪𝓷𝓭𝓻𝓪 𝓒̌𝓪́𝓼𝓽 1.

𝑲𝒂𝒑𝒊𝒕𝒐𝒍𝒂 𝟏.

Tenhle příběh jsem napsala už v roce 2014.🕰 Je to fanfikce na film Jima Jarmusche - Only Lovers Left Alive.🧛🏻
Dění této povídky se odehrává cca čtyři století před dějem originálního filmu, tudíž není nutné film vidět (ačkoli v opačném případě by byl čtenář Melissandry do charakterů postav víc zasvěcen).
A ano, Tom Hiddleston byl jednoznačně jedním z hlavních podmětů, proč jsem Melissandru napsala. 😀

Melissandra probíhala okolo Toweru a roztrhané šaty za ní vlály jako závoj z hedvábí. Utíkala dál a dál. Noc byla temná bezměsíčná a hlavní město Anglického království Londýn halila tma do inkoustového pláště. Zastavila se teprve až v nějaké zastrčené malé uličce, aby si mohla vydechnout. Opřela se o rozpraskanou cihlovou zeď jednoho z domů a posadila se zem.
Lapala po dechu a snažila se sebrat síly k dalšímu běhu. Já kurvu dělat nebudu. Nohy ji už bolely a dech jí vypovídal službu, když doběhla na opuštěnému šerému náměstí. Dobelhala se ke kašně. Nabrala si příjemně chladnou vodu do dlaní a chrstala si ji do obličeje. Zchladila tak svoji uřícenou tvář, ale srdce jí v hrudi stále bilo jako zvon. Setřela si slaný pot z čela. V takovém vedru se špatně běhá. Vzduch byl těžký létem a ulice byly plné suchého prachu, který se s nejmenším zachvěním rozvířil a nepříjemně štípal v nose a v očích.
Melissandra se napila osvěžující vody. Nebudu dělat couru. Pomyslela si a pevně sevřela pěsti. Musí opustit domov, jediná dosud poznaná místa a rodinu. Ale nebude z ní děvka. Opravdu dá raději přednost daleko nejistějším zítřkům než měla u madam Megg?
Neumí prakticky nic, ani číst ani psát. Celý život  byla vychovávaná k tomu, aby se stala děvkou. To má být její budoucnost. Ne!
Musí utéct z Londýna. Odejít daleko, moc daleko. Ale kam? Neumí žádný jiný jazyk než angličtinu. Neměla bych se raději vrátit? Když to stihne do rozednění snad dostane jen pár facek od své matky. Ne! Já už se tam nikdy nevrátím. Už to nejde. Už jsem se jednou rozhodla a teď nemohu couvnout zpět. Půjde tam kam ji nohy ponesou. Cestou snad něco vyžebrá, nebo někoho potká... někoho, kdo ji zaměstná třeba jako...jako....byla už moc stará na to, aby se učila jako nějaká služka nebo kuchařka. Třeba..třeba...pinglice v šenku! Ano to by mohlo vyjít, obsluhovat hosty přeci umí! Ale do nevěstince madam Megg už se nevrátí.

Dnes měla poprvé obsloužit bohatého zákazníka, který měl poměrně vysoké požadavky. Žádal od Megg mladou pannu. V prvotřídním nevěstinci vždycky byla jedna či dvě a na Melissandru přišla řada. Mělo to být poprvé po třech letech učení. Ale Mell nechtěla dělat to, co její matka i její starší sestry.
Když ji předvedli před onoho bohatého muže, když mu pohlédla do staré vrásčité tváře a uviděla ten odporný bezzubí škleb, který měl být asi úsměvem, a když z ní pak chtěl strhat lehké hedvábné šaty a sápal se po ní...její odpor k té zrůdě vzrostl na tolik, že se neovládla a uhodila ho do hlavy těžkým stříbrným podnosem. Muž se sesunul k zemi jako žok k zemi a začal na ni pokřikovat sprosté nadávky a výhružky. Do toho se přiřítila madam Megg a dožadovala se vysvětlení. Mell na nic nečekala a vyrazila ven ze dveří do nočního Londýna. 
Melissandru zastudilo. Musí běžet dál. Pryč z tohohle zatraceného Londýna. Napadla ji i možnost, že si najde místo někde tady, ale při pomyšlení, že by třeba někde mohla potkat někoho z nevěstince....Ne, odejdu daleko, moc daleko a už nikdy se sem nevrátím.
Zase se rozběhla do tmavé noci. Jediné co jí osvětlovalo její cesty tmavými ulicemi bylo slabé světlo hvězd a skomírající plamínky pouličních lamp. Zaběhla už hluboko de středu londýnského srdce. Proběhla kolem hodin kde právě nečině postávali dva vojáci. Určitě jsou královi. Zauvažovala, když spatřila jejich dlouhé rudé pláště. Královi vojáci mají rudé pláště. Tohle věděla s určitostí. Už několikrát viděla královniny vojáky i zde, v dolní části města, kde bydlela jen lůza. A jejich pláště byly vždycky rudé, jako je rudá růže znaku Tudorů.
Melissandra se dostala do úplně neznámých míst. V téhle části Londýna opravdu ještě nikdy nebyla. Rozhlížela se okolo sebe. Nikde nikdo, ulice prázdné, jako po vymření.Náhle se jí zmocnila podivná ůzkost. Možná by se vážně měla vrátit. No, ale kudy? Vybrala si  uličku vlevo odkud ze vzdálených domů bylo vidět slabá světla. Šla už pomalu, hezky zlehounka a opatrně. Tichá jako myš. Prošla okolo rozpadlého starého stavení, které se za ta léta stala příbytkem lidí bez domova.
Znova zabočila, tentokrát doprava. Všude vládlo jakési podivné ticho a Melissandra si všimla, že se celá třese. Cosi v jejím nitru jí říkalo, že by měla honem rychle zmizet. Přitáhla si roztrhlý živůtek těsně k hrudi. Oči jí přejížděli z jednoho domu na druhý. Všecky temné, opuštěné. Nic z téhle ulice nenapovídalo někdejší přítomnosti živých lidí. Byli tu jen staré sutiny domů. Znovu ucítila náhlou a silnou potřebu se z těchto končin rychle dostat pryč. Přidala do kroku. Prošla kolem dalších dvou polorozpadlých domů a dostala se k velkému masivnímu pomníku ze studeného kamene. Nebyly už znatelné nápisy, které do něj byly kdysi vyryty, ale Melissandra dostala hrozný strach. Už se sama sebe neptala kde je, chtěla se jen dostat pryč. Rozhlédla se okolo sebe. Bylo ticho. A podivná zima. Jediné co se rozléhalo tichem mrtvého okolí bylo její vyděšené popošlapování.  Otočila se zády ke kamenné desce. Z ulice, do které právě zírala, zafoukal slabý studený vánek a tma zhoustla. Melissandra se přitiskla zády k pomníku který byl jen o málo vyšší než ona. Znova zazírala do tmy. Cítila se jako oslepená tou zející tmou, kamkoli otočila hlavu neviděla nic než slepou prázdnotu. Zatajila dech a mráz jí přejel po holých zádech. Jediné, co ve tmě slyšela byl tlukot jejího splašeného srdce. 
Náhle ji nějaký neznámí instinkt přiměl otočit hlavu. Vytřeštěné oči pohlédly na tmavou siluetu, ještě tmavší než mrtvé temno za ní. 
„Nekřič." řekla postava a Melissandra nestačila ani vyjeknout, když ji silou přirazil k tvrdému hrubému kameni. Nemohla se nadechnout. Snažila se kopat zmítat se nebo se jakkoli jinak bránit, ale všecko bylo marné. Muž jí držel pevně ve svém sevření. Ruce jí odtlačil od sebe a chytil ji pod krkem. Zalapala po troše vzduchu, ale najednou ucítila velký tlak na hrdle který se stejně náhle změnil v neskutečnou bolest. Z posledních sil zaúpěla. Tlak a bolest byly stále větší a větší. Nejprve myslela, že se ji muž snaží uškrtit, ale přes všechnu tu hrůzu a strach si uvědomila, že ji neškrtí, ale zatíná jí zuby přímo do holého krku. Cítila jak jí postupně ochabují všechny končetiny a ztrácela i poslední síly se mu bránit. Jako by jí mizel život z těla. Najednou ji všechna bolest opustila a přestala sebou zmítat. Tělem jí projela poslední smrtelná křeč. V tom nadobro ztratila vědomí.