𝓜𝓮𝓵𝓲𝓼𝓼𝓪𝓷𝓭𝓻𝓪 𝓒̌𝓪́𝓼𝓽 1.

Kapitola 8.

Mílí čtenáři, přeji hezké počtení poslední a zároveň nejdelší části Melissandry.

Zvláštní díky patří opět mé sestře, Andrejce, která pro mne nakreslila ten krásný obal na knihu dále taky spolužačkám, které po mně poprvé četly celý Melissandřin příběh a pomohly mi upravit ho do nynější podoby. A nesmím opomenout svůj starý počítač, který to se mnou ten celý rok vydržel a nekleknul mi.

Teď dost těch díků a užijte si poslední Mell.

-Autorka

Probudil se už do tmy. Bylo šílené vedro a otevřeným oknem zaslechl výbuch hromu, hned za ním se o okenní tabulku rozbubnovaly kapky deště. Odkopal ze sebe pokrývku, pod kterou mu začínalo být hrozné horko a posadil se na posteli.

„A, už si vzhůru." ozvalo se směrem od stolu zrovna, když si protíral spánkem slepené oči.

„Hm." zamumlal a líně se zase svalil na bok. „Co to tam děláš?" zeptal se Eve, sedící na židli pod otevřeným oknem. Zrovna se prohrabovala papíry, co nechal před několika dny ležet na psacím stole.

„Koukám, že jsi začal znova komponovat." odvětila zamyšleně a dál hleděla do not.

„No...zadali se tomu zatím dá říkat skladba." odhrnul si pramen vlasů z tváře.

„Zahraješ mi to?" obrátila k němu zrak. Povšiml si, že má oblečený jeho nový župan.

„Není to hotové." zazíval a začal si protahovat záda. „Au." vydal ze sebe, když ho zapraštělo v poraněných místech.

Eve jeho zaskuhrání neuniklo. „Co se ti stalo?" zeptala se a vstala od stolu.

„Ale," odfrknul si Adam. „narazil jsem si záda." Znova rukou přejel po zraněném místě.

Eve usedla vedle něj a zamyšleně se mu zakoukala do očí.

„Co?" zamračil se.

„Přemýšlela jsem o Melissandře," začala.

„No?"

„Myslím, že by mohla zůstat u Kita ve Vroně. Mohla by mu pomáhat, naučit se Italsky, a věnovat se tomu, co ji baví. Třeba by se jí tam líbilo."

„A myslíš, že by se to líbilo Kitovi?" mírně pozdvihl obočí. „Přece jen, ta holka je docela poděs, a ruku do ohně za to, že nezpůsobí nějakou katastrofu, bych rozhodně nedal. Spíš naopak."

„Hm." přemýšlivě se ušklíbla. „Nikdo jiný mě už ale nenapadá. A tebe?"

Zavrtěl hlavou a zase sebou praštil do polštářů.

„Tak pak už nevím, ale Kitovi napíšu."

„Co jiného taky zbývá..." zahuhlal do polštáře.

„To je situace..." povzdechla a přitulila se mu k boku.

Otočil se čelem k ní a přišoupnul se trošku blíž. Ospale zavřel oči. Ve vteřině je zase otevřel a rychle vyskočil z postele. Eve na něj upřela z části nechápavý a z části poděšený pohled. „Co se stalo?"

„Melissandra." odpověděl pokoušeje si nazout botu.

„A co se děje?"

Silou si botu narazil na nohu a začal zápasit s druhou. „Je moc potichu."

„Třeba ještě spí." nadhodila Eve a okolo ramen si zamotala deku. „Miláčku, co se děje? Proč si tak nervózní?"

„Takhle dlouho nikdy nespí. Vstává před desátou. A taky, včera se chovala nějak divně."