Cesta do temnot - pozastaveno

Kapitola 8. - Bestie

Ahojky! ^^ Konečně napadl sníh (aspoň u nás :D ), to jsou pravé Vánoce! Užili jste si ohňostroje? :D Jinak šťastný nový rok ^^ . Ti z vás, co ještě chodí do školy jsou možná trochu zklamaní, protože už prázdniny končí, ale my si náladu zkazit nenecháme, protože je tu nová kapča!  Tentokrát z pohledu Jael, kterou psala adelclarin, přeji pěkné čtení ^-^.  (Mimochodem, v médiích je obrázek, jak Bestie vypadá.)  
__________________________________________________

Jael:

   Když jsem se začala probouzet, vnímala jsem, že mě něco táhne po zemi. Byla jsem úplně dezorientovaná. Snažila jsem si vybavit, co se sakra stalo. Jediné, na co jsem přišla bylo, že si pamatuju velké okno.

   Najednou mi obrovský nával bolesti, který zachvátil moje tělo jako žhavá láva, vyrazil dech. Nejhorší bolest mi pulzovala v hlavě a v noze. Bylo to jako kdyby se mi do těla zabodávalo tisíce rozpálených jehliček, které někdo namočil do kyseliny. Pokud přežiju, tak ta noha bude nepoužitelná.

   Pootevřela jsem oči a rozhlédla se kolem - bylo toho k vidění hodně....třeba tma. Tak dobře, kolem bylo spoustu kostí a kůstek, které praskaly pod tíhou toho, co mě táhlo. Vzduch byl prosycen odporným puchem, ve kterém jsem rozeznala krev, pot a aspoň půl století nečištěnou hubu.

   Najednou jsem nad sebou spatřila hvězdy - krásné blyštivé hvězdy, které mi dodaly naději. Jenomže to, co se událo v následující chvíli už tak pozitivní nebylo. Když mě to dovleklo do té jeskyně, uslyšela jsem povědomé hlasy, ale vnímala jsem jen takové bzučení.

   Do nosu mě udeřila povědomá vůně - parfém Beth. Než jsem ji stihla najít očima - jinak by se mi to asi nepodařilo - ta potvora mi zastínila výhled. A pak už se ozvalo jen ohavné ,,Křřřřřřup", zadunění, výkřik plný bolesti a spokojené zavrčení Bestie. No spokojené...Prostě mi to tak připadalo.

   Najednou se ve mě něco zlomilo. Nikdo nebude ubližovat mým blízkým!
Nikdo mě nebude ovládat!
A nikdo mě nebude tahat do páchnoucího pelechu!

Nehodlala jsem jen tak nečinně ležet a čekat, až si ta odporná stvůra dá jako předkrm mou kamarádku a pak mě.

   Pohlédla jsem na zářící hvězdy a náhle mě zaplavila naděje. Čerpala jsem ji z jasné záře hvězd.

   Plna odhodlání jsem se vyškrábala na nohy, které se k mé smůle podlamovaly. Byla jsem připravena - jakmile se ta potvora otočila, udeřila jsem. Byla to taková pecka, že mi klouby prstů zlověstně zakřupaly. Bolest jsem skoro nevnímala, jen jsem čekala, jestli je Bestie aspoň trochu omráčená.

,,JO!" zavýskla jsem radostí.

   Potom jsem se pomalinku sunula podél stěny k Beth. Potřebovala jsem oporu, protože zraněná noha by mou váhu neunesla.

   Pomalu jsem překonávala centimetry dělící mě od mojí kamarádky. Jakmile jsem se k ní dostala, svezla jsem se na kolena. Sykla jsem bolestí, když jsem dosedla na poraněnou nohu. Stále se stupňující bolest jsem ignorovala a začala se věnovat Beth.

   Po podrobném prozkoumání jsem zjistila, že má vykloubené rameno, kůži z poloviny obličeje měla sedřenou, rozbitou hlavu a byla v bezvědomí. Jen jsem doufala, že se z toho dostane.

   Všimla jsem si, že pod hromadou kostí leží Tyler, ten kluk co ty tunely chtěl prozkoumat. Rozhodla jsem se, že prohlédnu i jeho.

   Výsledky byly dost děsivé: natřikrát zlomená ruka, všude spoustu pohmožděnin a podlitin, probodnuté lýko od ostré kosti. No to nejspíš nebylo vše.