Cesta do temnot - pozastaveno

Kapitola 10. - Anděl

Tak a po dlouhé době je tu opět nová kapča! :DD Ale určitě chápete, že teď nebylo moc času - pololetí, testy.. atd. :D Zajímá Vás, co se stane s Jael, Beth a Tylerem (ok, mezi hlavní postavy patří i Dennis xD) ? Tak se další část jejich příběhu dočtete zde :D . Tentokrát to bude kapitola z pohledu Jael, tudíž Adelclarinina práce. A na další kapitolu z pohledu Beth si budete muset počkat, jelikož jsem nehorázně líná xD . 

_____________________________________________________________

Jael:

  Celá jsem se klepala. To ne! To nemůže být pravda! opakovala jsem si pořád dokola. Jak já se nenáviděla za ten nápad s diskotékou! Zničila jsem Beth život. Nebo aspoň jednu část.

   Pozorovala jsem Tylera a Beth, která ho podpírala. Vyděšeně se dívali ke stromu, na kterém se stkvěl krvavý nápis.

Už přicházím

  Tohle mi něco připomínalo. Bohužel jsem byla příliš mimo, než aby mi to došlo. Začala jsem pomalu couvat. Za všechno můžu já! Pitomá náno! nadávala jsem si.

   Z očí mi vytryskly slzy. Zlostně jsem je setřela. Pomalinku jsem docouvala ke skupině keřů, u které mě už nebylo vidět. Jakmile jsem si tím byla jistá, rozběhla jsem se.

   Studený vítr mě štípal do očí, ze kterých mi po chvíli začaly proudit další slzy. Zacuchané vlasy mi vlály kolem hlavy. Ostrou bolest v noze jsem přestala vnímat. Bylo mi jedno, jestli se mi něco stane. Stromy se brzy začaly slévat v neprostupnou tmavou zeď.

   Doběhla jsem až na okraj malé mýtinky osvětlené měsícem. Byla dokonale kulatá, což podtrhovalo děsivost tohoto lesa.

   Několikrát jsem se nadechla a vystoupila ze stínů do stříbrného světla. Najednou jsem uslyšela typické zvuky pro normální les - šumění listí, praskání větviček a houkání sovy. Bylo to, jako by někdo pustil zvuk. Strnula jsem na místě a naslouchala noční melodii.

   Z transu mě vytrhlo křupnutí větvičky. Vše utichlo. Naráz se ochladilo. Moje srdce se rozbušilo rychleji, jako by chtělo utéct. Utéct před Bestií.

   Ze stínu mě pozorovaly oči plné touhy po krvi. Pomalu vkročila do světla měsíce. Podobala se kostře. Její hlava vypadala jako lebka pokrytá šupinatou kůží. Ostré tesáky se blýskaly ve stříbrném světle jako nože, které se do vás chystá zabodnout. Tělo měla obrovské a svalnaté, taktéž pokryté rudými šupinami.

   Ale tentokrát bylo něco jinak, ONA byla jiná. Srdce mi bušilo jako o závod. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Nádech, výdech, nádech, výdech. Opakovala jsem si v duchu.

   Takže je tu víc než jedna Bestie, no to je úžasný! Začala jsem pomalu couvat. Když jsem byla skoro ve stínu, něco mě zarazilo - bariéra. To není dobré!

   A taky že nebylo! Bestie číslo dvě se ke mně neustále přibližovala. Projela mnou bolest, která byla doposud tlumená adrenalinem a strachem.

   Zhroutila jsem se na zem. Zrychleně jsem dýchala. Srdce mi pořád splašeně tlouklo. A pak, když jsem si myslela, že je se mnou ámen se na mýtině objevil anděl. Můj anděl strážný. Ano, přesně tohle jsem si v tu chvíli myslela. Byla jsem ochotna uvěřit úplně všemu. Po tom, čím jsem si prošla.

   Jak se později ukázalo, byl to kluk přiblížně v mém věku. Blond vlasy mu padaly do tváře, která neměla snad jedinou chybičku. Jeho oči byly jantarové a vydávaly podivné, hřejivé světlo. Vypadal obyčejně, ale přeci obyčejný nebyl. Byl výjimečný, jako všichni. Jedinečný.

   Bestie na mě svůj pohled upírala dál. Jako by jí nově příchozí nedělal starosti. Začala se přibližovat.

,,Shindu fallah na!" pronesl neznámým jazykem.

   Při vyslovení těchto slov, prosákla do vzduchu prastará magie, která přinutila Bestii zastavit. Já se vyděšeně podívala na toho chlapce.

,,Ana'duna thera!" zasyčela Bestie a zmizela ve stínech.

   Já jsem to nevydržela a celá se rozklepala. Mohutné zvlyky otřásly mím zbídačeným tělem. Zaznamenala jsem, že se přibližuje, ale ignorovala jsem ho.

   Ucítila jsem horký dotek na rameni, že kterého se následně šířilo teplo k mému uchu a k poranené noze. Ucítila jsem štípání a pak jen svědění. Úlevně jsem vydechla.

,,Je to lepší?" zeptal se.

   Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Byla jsem jak psychicky tak fyzicky úplně na dně. Divila jsem se, že jsem ještě neusnula.

,,Mimochodem, jsem Nicholas." usmál se na mě.

,,Jael." zašeptala jsem slabounce.

,,Jael? To je krásné jméno pro výjimečnou dívku. Nejspíš máš žízeň. Na napij se."

   Ke rtům mi přiložil čutoru s lahodnou vodou. Hlavě jsem pila nehledě na pálení v krku. Po tom, co jsem uhasila nejkrutější žízeň jsem si otřela ústa.

,,Kdo vlastně jsi? A proč té Bestie poslechla? A vůbec, proč jsi mi pomohl?" chrlila jsem jednu otázku za druhou.

,,Šššš!" pronesl a přiložil mi prst na rty, ,,Vše se brzy dozvíš."

  Chtěla jsem začít protestovat, když někde poblíž křupla větvička. V dálce byly slyšet hlasy. Beth! Okamžitě mě napadlo. Nicholas prudce zvedl hlavu a zaposlouchal se.

,,Tví přátele jsou blízko má Elune. Uvidíme se brzy. Velmi brzy."

   S těmito slovy se rozplynul ve stínech. Elune....Opakovala jsem si stále dokola. Po tváři se mi rozlil úsměv.

,,Sakra Jael, kde se touláš?! Tylera jsem nechala kousek odtud. Musíme vypadnout, vůbec se mi to nelíbí!" mluvila rozčileně Beth a neustále se ohlížela.

   Teprve po chvíli si všimla mého blaženého výrazu.

,,Jael?"

,,Pak! Teď opravdu nemám na nic sílu.  Obzvlášť něco vysvětlovat." odpověděla jsem vyčerpaně.

   Beth si jen povzdechla. Pořádně si mě prohlédla a zamumlala si něco pod vousy.

,,Prostě se snaž dát vědět Dennisovi! Ať jsme odsud co nejdřív pryč!" křikla jsem ještě za ní.

_________________________________________

Tak snad se kapča líbila (mimochodem, jak na Vás zapůsobila nová postava? :D), jako vždy Vote a komentík potěší :D Příští týden jsme s Adelclarin pryč, tak kapitola nebude, možná o víkendu, uvidím :) . Tak zatím! ^-^