Cesta do temnot - pozastaveno

Kapitola 5. - Strach

Konečně nová kapitola! ^^ Tentokrát celá z pohledu Beth. Příjemné čtení ^^ .

_____________________________________________________________________

Beth:

Znáte ten pocit naprostého štěstí a radosti? Když vám připadá, že žádný problém není moc velký a vše okolo vám připadá jako příslib lepší budoucnosti? Tak určitě znáte jak trpké a zdrcující je probuzení do reality která pomalu předčí vaše nejhorší noční můry. Tohohle nepříjemného procitnutí jsem si za posledních pár dnů užila dost.

A výjimkou nebylo ani když jsme se ráchali v obrovské vaně, se starostmi typu Jak toho druhého potopit? a vzápětí zjistili, že nejsme za vodou (docela příhodné přirovnání :D ). A ačkoliv bychom si opak přáli víc než cokoliv jiného, realita je zcela jiná.

Jael se snažila vyhopkat z koupelny, ale nám jen tak neunikne! Jako malé šílené lodní šrouby jsme na ni začali stříkat vodu, jak to jen šlo. Divím se, že na té spoušti na zemi neupadla. Už jsem se chystala na ni vychrstnout vodu z misky ve které původně byly různé krémy a štětečky a kdoví jaká kosmetika (teď její obsah plaval někde ve vaně/bazénu) když se smíchem zabouchla dveře. Moje malá pomsta nevyšla a menší vlna tsunami z misky dopadla na velké hnědé dveře.
"Ehm.. pardon?" řekla jsem omluvně směrem k Dennisovi, který ještě rozdýchával obrovský vodní útok na dvou frontách.
"To je jedno, stejně potřebovaly umýt." utrousil s pohledem přišpendleným na zmoklé dveře ze kterých proudem odkapávala voda.

Začala jsem se hrabat z toho vodního příkopu stejně jako Dennis. Šlohli jsme dva bílé měkoučké ručníky a zabalili se do nich.
"Hmm.. myslíš že bude vadit když Jael ještě trochu namočíme?" zeptala jsem se s ďábelským plánem, zatímco jsem do modré keramické misky nabírala vodu.
"Naprosto ne." řekl Dennis s rošťáckými jiskřičkami v očích.

Pomalu jsem se připlížila ke dveřím (s Dennisem v patách) a ještě pomaleji je otevírala. Měla jsem v plánu na Jael vychrstnout menší sprchu, ale místo toho jsem strnula ve dveřích a mísu upustila. Ta se strašným rachotem tříštícího se porcelánu dopadla na zem. Voda se rozlila po zemi a vsakovala se do koberce, na kterém se choulila Jael která se třásla strachy. Aspoň mi to tak připadalo.

Všechna legrace stranou. "Proboha Jael, co se ti stalo?" vyhrkla jsem vyděšeně a sehla se k ní.
Nestihla ani něco říct a už mi Dennis odpověděl "Co je.. tohle?" A strnule ukazoval na okno. Nešlo přes něj ani pořádně vidět ven, protože výhledu bránily červené stužky táhnoucí se po celém skle. Co bylo ještě horší, krev tvořila slova, která předpovídala zlou budoucnost.

Přicházím.

"Co to má znamenat?" řekla jsem třesoucím se hlasem. Nikdy jsem nepatřila mezi ty, co rádi vyhledávají nebezpečí, ale i tohle mi stačilo, abych pochopila, že se děje něco moc, moc špatnýho.
"Musím to jít říct Jonathanovi. Musíte se hned přesunout do suterénu. Tady jste moc na ráně. Může Jael vstát?" připadá mi, že jakmile jde o akci, je Dennis hned na nohou a pohotově reaguje.
"Můžu." řekla tiše Jael, ale pořád byla otřesená. Váhavě se pokusila postavit a přitom si utírala slzy. Podepřela jsem ji aby nespadla a cítila, jak se pořád třese.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se jí, aby mě slyšela jen ona. Střelila jsem pohledem ke krvavému nápisu, ze kterého mi pořád běhal mráz po zádech. Jak se můžu tak hloupě ptát? Kdo by v téhle situaci byl v pořádku?
"Jo.. ale potřebuju si odpočinout. A musíme zjistit kdo po nás jde" řekla bezbarvě a skelně zírala do okna. Nevím sice co se stalo, ale muselo to s ní pořádně otřást, vždycky když se něco stalo, dokázala si udržet aspoň trochu chladnou hlavu.

"Musíme jít." popohnal nás Dennis a navedl nás ke dveřím. Málem jsem zapomněla, že tam vůbec je.
"Pro furt říkáš, že něco musíme dělat?" procedila jsem směrem k němu. Nesnáším když mi někdo říká co mám dělat, ale musím uznat, že po tom, co jsem viděla nám to říká oprávněně.

Pospíchali jsme se po velkém točitém schodišti a já si ani nevšímala různých obrazů po stranách. V hlavě mi pořád zněly jedny a ty samé slova: Uteč, uteč, uteč. Před očima se mi ukazovaly různé obrazy z posledních dní. Zběsilý útěk temnými uličkami, světlo odrážející se od nože s hadem na rukojeti, krvácející Jael, obličej toho šíleného bezdomovce a krvavý nápis Přicházím.

Ani jsem si nevšimla a ocitli jsme se v chodbě s mnoha zdobenými dveřmi, obrazy a koberci po které jsem už několikrát šla když byla Jael v bezvědomí. Tady jsem taky poprvé poznala Tylera.

Dennis otevřel jedny menší dveře na konci chodby, které byly dost ošoupané a ne tak udržované jako ty předchozí.

"Běžte" pobídl nás a kývl směrem k tmavému strmému schodišti které pravděpodobně vedlo někam do sklepa. S Jael jsme sestupovaly až jsme se objevily na začátku další, tentokrát poměrně krátké, chodby. Proboha, jak velký to tu mají? ptala jsem se sama sebe zatímco nás Dennis navedl do jedné místnosti.

Bylo tu o poznání chladněji než nahoře. Nebyly tu žádné okna (jak by taky mohly, když jsme v suterénu, že?), zdi byly vymalované vybledlou modrou barvou, která se na některých místech odlupovala. Podlaha byla z dřevěných prken, takže když jste udělali krok, hned to zavrzalo. Naproti nám byly dvě postele s malým stolkem a křeslem. Aspoň lustr tady byl v celku dobrém stavu.

"Omlouvám se, že vás musím nechat v tak hrozném pokoji, ale je to dočasné řešení, než s Jonathanem vymyslíme, co uděláme. Těm co po vás jdou bude trvat, než se sem dostanou. Ale kdybyste zůstaly nahoře, bylo by to pro ně snadný. Tady budete aspoň chvíli v bezpečí." zahleděl se na nás Dennis a odhrnul si hnědé vlasy z čela. "Půjdu za Jonathanem, zatím tady zůstaňte, můžete si to tu prohlédnout, ale nechoďte nahoru" ohlédl se na Jael "pro všechny případy." dodal, otočil se a byl pryč.

"No pěkný" utrousila jsem zatímco jsme se s Jael posadily na postele a prohlížely si ztemnělý pokoj.
"Mohlo to dopadnout i hůř." řekl Tyler který se objevil ve dveřích.
____________________________________________________________

A konec! V téhle kapitole se toho nic moc nestalo, až na "varování", ale snad se líbilo ^^ Vote nebo koment potěší :D . Příště se můžete těšit na kapitolu z Jaelina pohledu, tak zatím ^^ :D .