Právnické ESO

Kapitola 7

7.

,,To je pravda, rozhodně tam bylo dost svědků. To mě nenapadlo. S tebou bych to mohl vyhrát." Zajásal.
Cítila jsem, že by to mohlo vyjít, ale netušila jsem kolik nástrah a překvapení mě ještě čekají. Teď jsem ale byla víc, než spokojená. Můj klient je podle všeho bez vinny. Tím pádem je to na mě, abych mu pomohla. Musí mi ale taky pomoct.

,,Tím, že by to mohlo vyjít, myslím ale, že budu potřebovat pomoct, protože mám tušení, že v tom nemá prsty Nola ale spíš její maminka. Podle mě z toho chtějí vytřískat nějaké peníze." Řekla jsem mu svou domněnku a svou podmínku. Nechci v tom uvíznout sama.

,,Teď tě uklidním a doufám, že i přesvědčím o tom, že i kdybychom to nevyhráli, tak se nemusíš bát. Mě ta ztráta peněz zas tak bolet nebude. Jen to bude justiční omyl. Toť vše, nebudu dávat vinu tobě, jak se to děje jinde." Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. To co teď řekl, mi doslova vzalo vítr z plachet. V dobrém slova smyslu. Bože můj. On přece jen není stejný jako ostatní hvězdy.

,,Co na mě tak koukáš, to tě to tak překvapilo?" unikl mu smích z hrdla, pak se ke mně naklonil a zavřel mi ještě pořád otevřenou pusu.

,,Aby ti tam něco nevlétlo." Zase se vrátil ke své předchozí pozici, dělání si ze mě srandu. Zmateně jsem zamrkala.

,,Dobře. Myslím, že to můžeme ukončit. Mám, co jsem potřebovala." Podívala jsem se dolů na svoje ruce a pak vytáhla kabelku.

,,Jo? No to bylo krátké."

,,No tvůj manažer stejnak říkal, že můžeš jen na chvíli." Upřesnila jsem to. Zvedla jsem k němu oči. Chvíli přemýšlel.

,,No on toho namluví, ale poslední dobou je toho hodně. Má vyjít moje nové CD. Je z toho na nervy." Vysvětloval.

,,Já vím." Uniklo mi z úst, hned bych si nafackovala. Samozřejmě že to vím, když si ho chystám koupit. Proboha, zabijte mě. Nemůžu se v jeho přítomnosti ovládat. Taky jsem věděla, že on se toho hned chytí. Naklonil hlavu na stranu. Copak se nemůže přestat usmívat? Brzo z něho budu mít infarkt. Celou dobu co tu u stolu sedíme, mi srdce tluče o sto šest.

,,Ale? Že by další fanynka? Nečekal jsem, že ji najdu i v právním oddělení." Mlsně si mlasknul. Zuřivě jsem se na něj podívala, nicméně byla jsem naštvaná na sebe.

,,Takže ozvu se příští týden. Mám dojednanou schůzku s Nolou. Hned budu vědět víc." Začala jsem se zvedat.

,,Ale utíkat z bitevního pole? To se nedělá!" on snad nikdy nepřestane. Jednou se stane, že už se neudržím a ublížím mu, fyzicky. Po pouhých dvou dnech co ho znám, slušný výkon.

,,Neutíkám, ale jdu. Ráda jsem tě viděla." Rychlostí blesku jsem se s ním rozloučila, potřásla jsem si s ním rukou a pádila co nejdál od něj.

Cestou jsem skoro popobíhala, až jsem málem ztratila botu. Která se mi zaklínila v mezeře v chodníku. Sakra. Člověk pospíchá pryč a osud mi hází klacky pod nohy. Rychle jsem zapadla do auta. Jack na mě pokukoval ve zpětném zrcátku a já se snažila všemožné uklidnit. Doma jsem byla jak na jehlách.
Vzala jsem si pytlík brambůrků a zapadla do postele. Uvelebila jsem se tam a zapnula si telku.
Z mého útočiště mě ale vytrhnul zvuk hrajícího telefonu. Akorát to nebylo moje vyzvánění.