Právnické ESO

Kapitola 31

31.

Joo

S Bellou v autě

,,Tohle v plánu nebylo." Zavrčela jsem rozhořčeně. Těch pět minut kdy se Tom s Bellou seznamovali, byly pro mě dokonalým očistcem. Jak si krásně notovali a ty nehorázné narážky na mě. Měla jsem sto chutí kopnout je oba dva do holení, jak mě štvali. A Bella ho ještě pozve na tu výstavu. Zabiju jí!

,,Co? Šlo to přesně, tak jak jsem si představovala. Ani jsem nevěřila, že se dokážeš chovat normálně a šlo to. Ale jaký pohledy na tebe házel. Miluje tě, to je jasný, ale je rozpolcený. Chtěl by tě nenávidět, ale nejde mu to." Pověděla mi svůj úsudek. Vrhla jsem na ní trochu nechápavý pohled.

,,Ty jsi nějaká psycholožka nebo co? Že víš přesně, na co myslel, co cítil." Musela jsem se držet, abych si neodfrkla a neurazila ji.

,,Mám oči a to mi bohatě stačí." Usadila mě svou odpovědí. Panebože, vážně jsem si připadala jak nějaké dítě na přednášce o správném chování. Mám přesné příznaky jako v pubertě, zapírání a vzdorovitost.

,,No tak dobře, ale ještě jsem nepochopila, proč jsi ho zatraceně zvala na tu výstavu. Víš, že tam budu já. Bude tam přítmí a různé chodbičky? Neříká ti to něco? Nevidíš třeba i do budoucnosti?" otočila jsem na ní hlavu s výrazem zoufalce volající o pomoc, ale ona se pořád vědoucně usmívala.

,,Tak?" zmáčkla jsem ji ruku, že trochu vyjekla.

,,Hej. Uklidni se. Tentokrát to budeš ty, kdo ho bude nahánět Joo." Podělila se se mnou o svůj velkolepý plán. Hned jsem začala vrtět hlavou.

,,Ne. Ne! Děláš si srandu? Tohle já nedělám!" pohoršeně jsem zvedla bradu a mračila se nad tou představou.

,,Tak začneš. Nechceš ho přece ztratit. Trochu se teď budeš muset snažit ty." Řekla s vážnou tváří. Tak jsem se nad tím zamyslela. Ale já nemůžu, něco takového udělat. Neumím se na povel zvednout, dojít k němu a začít s ním koketovat. Vlastně ani nevím, jestli to umím.

,,Třeba už o mě ani nestojí a hlavně já to neumím. Někoho svádět. Bože!" zaklela jsem tiše.

,,Věř mi že stojí a tady..." šťouchnula mě prstem do hrudi, že jsem málem vykřikla.

,,..se skrývá mistryně flirtu. Musíme ji dostat ven." Vyplázla na mě jazyk. Zajímavé, něco na ten způsob už jsem někde slyšela.

,,Já ale nevím, jestli chci. Moje práce by byla v ohrožení vše, na čem jsem tak makala." Povzdechla jsem teatrálně. Vážně jsem se v koutku duše strachovala výsledku mých činů. Vždyť to, co udělám mě může ovlivnit v dalším profesionálním postupu.

,,Sakra přestaň furt myslet na práci. O tom není život. Musíš si ho užívat, dokud jsi kus a mladá." Okřikla mě. Dokonce jsem se jí i bála. Ona v těch radách do života asi byla zběhlá, říkala to tak sebevědomě. Co s ní mám jako dělat? Než se podle ní držet. Vždyť bez ní bych se ani na to sezení nedohrabala. Bez ní jsem ztracený případ. Zajímavé, že před setkáním s Tomem, jsem přesně věděla, co chci. A hlavně jsem věděla co se svým životem. Teď se chovám jak batole a slintám, kdykoliv ho jen zahlédnu. K čemuž jsem dnes neměla daleko. Prvně jsem teda myslela na všechny možné cesty úniku, jak jsem ho zahlédla, jak si to štráduje uprostřed soudní síně. Ledabyle navlíknutý do tmavého kvádra s nezastrčenou košilí. A pak se svalil na místo vedle mě a koutkem úst mě pozdravil. Opravdu, v tu chvíli jsem měla sto chutí se sebrat a odpelášit do bezpečí svého bytu.

,,Joss? Země volá Joss. Vrať se zpět." Zaťukala mi na čelo.

,,Proboha jen jsem se zamyslela." Zabručela jsem.

,,Doufám, že nad tou správnou věcí. Tak co?" snažila se ze mě dostat odpověď.

,,Co? Tak co?" dělala jsem blbou. Protočila nade mnou oči. Určitě si myslela, že jsem totálně ztracený případ.

,,Dobře. Co mám dělat?" s povzdechem jsem se vložila do jejích rukou.

,,Tak mě poslouchej..." začala mi podrobně vyprávět, co budu muset dělat. S některými částmi jsem upřímně nesouhlasila, ale jí to bylo jedno a dál do mě hustila svoje moudra. Zachraňte mě!