Právnické ESO

Kapitola 17

17.

Nevěděla jsem co sama se sebou. Nic podobného se mi nikdy nestalo. Ztratila jsem hlavu jen tak za několik dnů a to kvůli němu. Teď to bylo ještě o něco horší. Vždyť on přece moc dobře věděl, proč mě sem vylákal. Věděl, že já mu bez okolků podlehnu a ani nezaváhám. Tak jsem mu vřele vycházela vstříc, omotala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho o něco blíž. Nedokázala jsem sama od sebe přestat. A podle toho, jak se ke mně choval, tak ani on ne. To on tohle celé začal, on všechno tohle podněcoval. Ten žár co ve mně vzplál z ničeho nic hned, jak se mě dotknul a to i jen při normálním náhodném doteku, kdy mi srdce vyskočilo málem až z hrudi.

To se dělo právě teď. Roztékala jsem se pod jeho dohledem. Jeho nenechavá ruka mi zajela pod tričko u pasu a přijížděl mi lehce po nahé pokožce břicha. Musel okamžitě poznat, jak ztuhla a napnula se. Byla jsem jak z divokých vajec. Z hrdla mi unikl sotva slyšitelný vzdech. Pro něj to byl snad nějaký signál. Na chvíli přestal v mém zdolávání a odtáhnul se ode mě na pár milimetrů. Tak aby mi viděl do očí. Bylo to jako bych se koukala do teplých čokoládových jezírek. Nikdy nezapomenu na tu nádhernou barvu jeho očí. Díky tomu jsem v tu chvíli málem přestala dýchat.

,,Vidíš? Já jsem ti to říkal." Zachraptěl tiše. Zvednul ruce a obě si je položil po obou stranách mé hlavy. Jemně se mi probíral ve vlasech a klouzal pohledem po mém obličeji.
Díval se na mě s takovým něžným výrazem, který jsem vídala jedině v romantických filmech. Běhal mi z toho mráz po zádech. Najednou jsem se cítila nepříjemně. Proč tohle všechno k němu cítím? A to jak na mě koukal, on ve mně vyvolával ještě větší zmatek. Co s tím vším mám teď dělat?

Pak se ke mně zase sklonil a vtisknul mi malý polibek. Musela jsem se tomu usmát. Naši intimní chvilku ale vyrušilo cvaknutí fotoaparátu. Vylekaně jsme se oba dva zvedli. Podívala jsem se na stranu po našem narušiteli. Stál nenápadně za velkým stromem a v rukou třímal zrcadlovku. Sakra.

,,Slez Tome. Támhle je paparazzi. Ach nee!" mumlala jsem rozčileně. Tom se po něm ohlédnul a sprostě zaklel. Pomohl mi zpět na nohy. Vůbec jsem netušila, co udělám. On se zamračeně podíval jeho směrem. Už jsem myslela, že se za ním vydá a dá mu do huby, nebo mu při nejmenším rozbije ten fotoaparát. Ale zarazil se a popadl mě za ruku.

,,Co...?" nestihla jsem to doříct, protože se najednou rozeběhnul a já jsem za ním vlála, ať jsem chtěla nebo ne. Bylo to směšné.

,,Poběž!" slyšela jsem v jeho hlase smích a neudržela jsem se. Nemohla jsem dýchat, jak jsme sprintovali skrz park. Ještě k tomu jsem měla menší záchvat smíchu. A on samozřejmě taky.

,,Tím, že jsme mu utekli, jsme moc nezabránili té možnosti, že to zveřejní." Vyrážela jsem ze sebe slova, když jsme konečně zastavili před tryskající fontánou.

,,To asi ne, ale byla to sranda." Stěží se držel, aby se zase nezačal šíleně smát. Já toho kluka zbožňuju.

,,To nepopírám." Usmála jsem se. Když jsem se ale uklidnila, došlo mi jaké následky to pro mě asi tak bude mít, až se to objeví někde na prvních stránkách časopisů.

,,Budu mít problém." Zašeptala jsem. Zvážněl a chytil mě za ruce.

,,Vadí ti to?" zeptal se. Zvedla jsem k němu oči. Trochu se na mě mračil a čekal na mou odpověď.

,,Nechápeš to? Jsem tvoje právnička a teď...no to nejde prostě." Vyprostila jsem své prsty z jeho rukou. To prostě nejde, aby mě s ním vídali. Ztratila bych na svém respektu a váženosti. Všichni by na mě změnili názor. Už bych neměla tu svou legendární profesionalitu. To si nemůžu dovolit udělat. Má to být můj velký případ.

,,Vadí ti, že tě se mnou uvidí?" pokračoval dál ublíženým tónem.

,,Ano přesně tak. Moje důvody jsou vážné. Ty jsi moje práce a nesmíš být mým rozptýlením. Ty fotky zničí moje jméno." Chtěla jsem mu to vysvětlit. Snažila jsem se mu podívat do očí, ale on uhnul. Kabonil se na mě.