Právnické ESO

Kapitola 36

36.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Věděla jsem, že máme šanci vyhrát, ale tohle? My jsme vážně vyhráli. Povedlo se mi to. Dokázala jsem dobře promyšlenými otázkami zahnat Nolu do kouta. Vůbec nevěděla, co má dělat. Před soudem přísahala, že nebude mluvit nic než pravdu. A řídila se tím, když zjistila, že už dál nemůže balamuti porotu, soudce ani mě. Sice házela zoufalé pohledy na svou matku, ale ta už nepřispěchala na pomoc, upírala na ní rozzuřený pohled, když si to uvědomila taky. Že jejich plán nevychází, tak jak má. Asi nepočítala s tím, že její dcerunka je spíš svatoušek než malá ďáblice. Sice dokázala Tomovi do sklenice s drinkem nasypat prášek, co se mu stal osudným. Dokonce i zprostředkovat fotografii, na které ji Tom líbá. Ale když jsem vyrukovala s Tomovými alibi a svědky, kteří můžou odpřísáhnout, že z party odešel časně a to jen v doprovodu svého manažera a jel rovnou k sobě domu. Sice vypadal opile, ale to nebylo množstvím alkoholu, ale účinkem těch drog.

Když jsem tohle mohla dokázat. Nola se zarazila. Nervózně těkala po všech lidech v sále, jakoby jí někdo mohl říct, co má říct správně. Nakonec svěsila hlavu a přiznala se. Všichni v sále zalapali po dechu a upírali pohledy na Toma. Ten se tvářil neutrálně. Myslela jsem si, že začne slavit, že vyhrál, ale on nedělal nic. Když to Nola dopověděla, zvedla jsem oči k soudci. Ten na Nolu koukal jak na zjevení. Pak pronesl rozsudek. Zprostil všech obvinění Toma a pak obvinil Nolu a její matku z pohrdání soudem. Nola byla nezletilá, takže do toho zatáhli i její matku. Pokývala jsem na soudce. Usmál se na mě. Pamatuju si ho z pár přednášek na vysoké. Rty jsem naznačila slova děkuji a pak se otočila ke svému klientovi. Konečně se na jeho tváři objevil vítězný výraz. Došla jsem k němu.

,,A je po všem." Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Dívala jsem se, jak se zvedl, aby si přátelsky potřásl rukou se svým manažerem. Pak se otočil na mě. Většinou, když jsem vyhrála soudní spor svých klientů, s vděčností mi stiskly ruku, tak jako to teď udělal se svým Blackiem. Ale nějak jsem tušila, že tohle u nás neobstojí. Spontánně se ke mně naklonil a schoval mě ve svém náručí. Opětovala jsem jeho stisk. Pak jsem se od něj odtáhla a v jeho očích viděla jen neutuchající vděčnost. Málem jsem se mu tam sesula do jeho náruče.

,,Je po všem." Zopakoval tiše to, co jsem před chvíli řekla já. Pak teprve mi došel přesný smysl jeho i mých slov. Znamenalo to, že skončil tenhle spor, ale skončilo i naše setkávání. Žádný důvod k tomu abychom se nadále vídali. Už nemám žádný jiný důvod pro schůzky. Ta pravda mě málem srazila na kolena. Ano. Dostanu jiný případ. Už nebude žádný Tom Russell. Žádné jeho dobírání. Jeho šepot. Jeho pro mě iritující ležérnost a lehkomyslnost. Jeho smysl pro humor. Ani jeho láska. Cítila jsem, jak mi z tváře vyprchává všechna barva. Nedokázala jsem se na něj podívat.

,,Děkujeme Jossie. Lepší právničku jsme si ani nemohli přát." Objevil se vedle mě Blackie a taky mě spontánně objal. Byla jsem šťastná, že oni jsou také. Pak ještě vystřídal můj šéf, který tu dneska byl, aby mohl zaznamenat můj úspěch.

,,Věděl jsem, že ty to zvládneš Joo. To bys ani nebyla ty." Jen jsem se usmívala pod tím návalem komplimentů. Jediný Tom nic neřekl, krom té jedné jediné věty.

,,Měl byste si jí hlídat, budou se teď o ni všichni rvát." Promluvil Blackie na Johna. Ten se zátvářil bojovně a s rozhodným výrazem ho ujistil, že mě nikomu nedá.

,,Všichni jste dnes zvaní na oslavu a koncert v jednom. V Hard Rock Caffe." Halekal Tomův manažer. Vypadalo to jako by byl v nějaké eufórii. Podívala jsem se na něj. Jen přikyvoval, ale nedíval se na nikoho určité a už vůbec ne na mě. Všeobecná veselost se po chvíli přesunula ven, kde měl na schodech Tom menší tiskovou konferenci. To už ale nebyla moje záležitost. Odjela jsem s Jackem do kanceláře dodělat papírování a sepsat správu. Pak mě propustil domů, abych se mohla připravit na akci. Nechtělo se mi tam. Tak moc. Věděla jsem totiž, že to bude poslední večer v jeho přítomnosti. Což jsem si nechtěla připustit.