Noví bohové Olympu - Odhalení pravdy

1. academie živlové magie

Tento den bylo pětitisícté výročí od založení Academie živlové magie a šest tisíc let od zmizení dvojčat. To však nikdo nevěděl, tedy až na jednu dívku, která se jmenovala Elizabeth Magix. Tato dívka byla dědičkou šesté zakladatelky školy. Ačkoliv se jmenovala Elizabeth, nikdo jí nikdy neřekl jinak než Eliz. Její blonďaté vlasy házely na slunci zlatavé odlesky a modré oči jí jiskřily životem. Byla vyšší hubené postavy s krásnými ženskými křivkami.

"Academie byla založena z důvodu vzdělání dívek, kterým se moc dobré vzdělání nedostávalo. Dívky byly vzdělávány v přírodní magii a po vystudování této školy odešli do jedné ze sedmitisíc dimenzí kde pomáhaly v boji proti zlu," četla Eliz potichu svůj projev na slavnost v komnatách své předkyně v Academii. "V den založení to bylo přesně tisíc let od zmizení dvojčat Dia a Héry. To je divný, to raději škrtnu," utrousila a vyškrtla fixou danou větu. "Academie za pět tisíc let zažila mnoho věcí, prošlo jí na statisíce studentek, po druhé světové válce však nebylo jisté, jestli se škola ještě někdy otevře, ale za výborné spolupráce všech tehdejších ředitelek i ostatních profesorů tu můžeme být i dnes a sejít se při tomto výročí. Všichni co tu jsme, jsme v této škole studovali, studujeme, či studovat budeme. I když už nás není takové množství jako bylo před sto lety."

Eliz si povzdechla, neměla ráda tyhle slavnostní projevy. Pro jistotu si to ještě jednou přečetla a poopravila jisté nepřesnosti.

"Štístko," zvolala do prázdna velké místnosti.

Před ní se zhmotnila malá postava, postavou připomínala člověka, ale měla větší uši a připomínala tím pádem spíše skřeta. Na sobě měl slušivou uniformu s erbem Eliziina rodu, což roh jednorožce překřížený s hůlkou na modrém podkladu.

"Volala jsi Eliz?" zeptal se skřítek.

"Ano, potřebovala bych zjistit, zda-li je to dobrý," přikývla zkroušeně.

"Určitě, to dobré je, ale jestli chceš, rád si to poslechnu, avšak měla by sis to vyzkoušet na pódiu, abys věděla jak to máš říkat," upozornil ji skřítek.

"Určitě," přikývla a vydala se spolu se skřítkem přes udržovanou zahradu do jiné místnosti.

Místnost, ve které do teď pracovala, byla, za dob zakladatelek academie, zasedací sál Zlatého řádu. Tento řád ochraňoval nekouzelnickou společnost a pomáhal jim při živelných pohromách. Nyní se tam nacházela Eliziina studovna.

Eliz i se skřítkem vešli do mnohem rozsáhlejšího sálu. Zdi zde byly obložený lakovaným dřevem, na kterých byly zavěšeny trojramenné svíce. Ze stropu poté vysely tři křišťálové lustry. Na vzdáleném konci rohu bylo možné zahlédnou dvoukřídlé dveře, které vedly do rozsáhlé knihovny a vedle dveří stálo pódium. Před ním byly rozestavěny řady židlí. Tento sál plnil společenskou podstatu. Za dob zakladatel se zde pořádaly různé koncerty, plesy a řada dalších společenských setkání. Sál se měnil po zatleskání a tak nemuseli dlouho uklízet či připravovat věci na danou událost.

Jen co tam vešli, se celá místnost zalila světlem, jak se rozhořely svíce a lustry.

"Už jsem to sice viděla tisíckrát, ale stále mě to ohromuje," prohlásila Eliz.

"Tak tak," přikývl skřet.

Eliz rychle vystoupila na pódium a tam se objevil řečnický pult. Skřítek se mezitím usadil do první řady. Eliz začala číst svůj projev. Když pak skončila skřítek zaplesal svými ručkami.

"Co si o tom myslíš?" zeptala se hned.

"Není to špatné, ale dívej se víc do lidí, udržuj s nimi oční kontakt, a taky se víc usmívej, vypadáš jako bys spolkla citron," nabádal ji Štístko.