Noví bohové Olympu - Odhalení pravdy

2. kapitola Seznámení a ples

Oba se objevili na rozlehlé louce blízko jezera. Kousek od nich stál antický chrám podobný tomu, kde bydleli na Olympu, jen tento byl rozlehlejší. Kousek od nich stála blonďatá dívka ve zvláštní róbě.

Dívka byla výstražně nahrbená, připravená k útoku.

"Kdo jste?" zavrčela ve starořečtině.

To dvojčata uklidnilo. Nepřenesli se tak daleko do minulosti, že by se nepoužíval jejich jazyk. Aspoň se v klidu dorozumí.

"Já jsem Chariss a tohle je Mares, a kdo jsi ty?" zeptala se na oplátku Charissa.

"Jsem Elizabeth," odsekla a dál si je podezřívavě měřila.

"My ti neublížíme, jsme...," to už však nedořekla, neboť ji někdo přerušil.

"Eliz!" zvolal někdo za nimi.

"Tady, Ethene," zakřičela pro ně cizím jazykem, kterému nebyli schopní rozumět.

Chariss s Maresem se otočili a spatřili štíhlého kluka s černými rovnými vlasy, jak se k nim přibližuje. Byl též oblečený do divné tuniky s pláštěm.

Jen co je uviděl vytáhl z pochvy u pasu meč a rozběhl se k nim. Proběhl kolem nich nadpozemskou rychlostí. Doběhl k dívce jménem Elizabeth a chytil ji kolem pasu. Otočil se zpátky k nim a namířil na ně meč.

"Eliz, všichni už tam jsou a čeká se jenom na tebe. Běž, zachvíli to začíná, tak ať nepříjdeš pozdě," promluvil na ni znovu tím cizím jazykem, "já to tady vyřídím."

"Ne, Ethene, já tě tam potřebuji," zavrtěla Elizabeth hlavou, podle čeho usoudili, že nesouhlasí s něčím co ten kluk řekl.

"Štístko," křikla Elizabeth do vzduchu.

Vedle nich se objevilo to nejpodivuhodnější stvoření, které kdy viděli. Bylo skřetům, které jejich teta Déméter, aby jí pomáhali udržovat rodinný oheň. Ale toto bylo trochu jiné. Netvářilo se tak navztekaně. Chodilo oblečené a nahé. Dokonce vypadal i víc pokorně než oni skřeti.

Chariss z nich měla od mala strach. Bála se, že když se jednou probudí budou stát nad ní s nožem v ruce a pokoušet se jí zabít. Byl to prostě nepříjemný pocit.

Tento skřet nevypadal tak děsivě, spíš roztomile.

"Ano, Eliz?" promluvil ten skřítek další neznámou řečí.

Už jim došlo, že v tomto světě se mluví více jazyky a zvlášť takovými, které se nikdy neučili. Bylo to pro ně ponižující, že nerozuměli ničemu co někdo jiný řekl, že rozuměli akorát té dívce Elizabeth. Jestli se budou chtít vrátit do své doby, budou muset požádat dívku o pomoc, ale netvářila se na ně moc přívětivě.

"Odveď ty dva do tajného vězení v komnatách a postarej se, aby neutekli. Jen co skončí předčítání v knihovně, se tam zastavím," rozkázala mu Elizabeth ve stejném jazyce jako promluvil skřítek.

Skřítek přikývl a přistoupil ke zmateným dvojčatům, který neměli vůbec ponětí co ten skřítek dělá. Aniž by si to uvědomili, chytil je skřítek za ruce a přemístil se s nimi na neznámé místo.

Objevili se v místnosti dva na dva metry. V místnosti nebyly žádné okna ani dveře a jediným zdrojem světla byla světelná koule u stropu. V jednom z rohů byla stará postel, která vypadala, že své nejlepší roky už prodělala. Na druhé straně byl potom stůl s dvěmi židlemi. Celá místnost byla vyrobená z neotesaných kamenů.

Skřítek se vypařil a nechal dvojčata o samotě. Ani jeden nechápal, kde se nachází.

Chariss se usadila na postel a přitáhla si k bradě kolena. Obejmula je rukama a položila si na ně hlavu. Po chvilce se její tělo rozechvělo tichým pláčem.